úterý 29. listopadu 2011

Proměna začíná odhalením manipulace


Změnila jsem se. Jsem jiná. Věřím v jiné věci. Mám jiné názory. Změnila jsem se ve velmi krátkém čase. Je tedy zcela pochopitelné, že s dosavadními přáteli si už nemám co říct a noví se objevují velmi pomalu. Nedivím se. Bylo to potřeba - samota je místo, kde objevuji neuvěřitelné věci.

Moje proměna proběhla v podstatě během půl roku, největší skok se udál za poslední 2 měsíce. Stala jsem se vegetariánem, přestala jíst chemický hnůj, který ještě stále nějakým omylem řadíme mezi potraviny, odmítám jakékoliv projevy rasismu a mocenské manipulace. Vyhýbám se hádkám. Jsem vnímavější. Snažím se přistupovat ke každému s láskou a tolerancí. Méně svítím a ještě méně topím.

Nic z toho není žádná póza, cítím to z celého svého srdce... Ale ještě je toho tolik, na čem musíme s mou duší zapracovat.

Začalo to uvědoměním si, jak s námi média, reklama a politici manipulují - odhalila jsem manipulaci přicházející z širokého vnějšího světa. Vypnula jsem televizi.

Poté jsem si všimla, jak se mnou přátelé, pracovní kolegové a vůbec všichni v okolí manipulují. Pokračovalo to stáhnutím se do sebe. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala přes jakousi hořkost. Teď jsem za věci, které se udály, vděčná. Potřebovala jsem v některých věcech nakopnout. Třeba ztratit kupu přátel, kteří mě stahovali do negativního myšlení, světa plného stížností, alkoholu a politických debat bez konstruktivního řešení.

Když se v mém okolí rozhostilo Ticho, najednou jsem uslyšela křik a nadávky uvnitř sebe. To bylo teprve překvapení. To byla (a stále je) mistrovská manipulace.

Moje ego to se mnou umí. Dokáže mě přesvědčit, že mám vždycky pravdu (ačkoliv jak upozorňuje mistr Tolle - je vůbec možné, aby nějaká lidská bytost měla pravdu skutečně vždy? :) Mé ego mě nutí vztekat se pokaždé, když něco považuji za nespravedlivé či hloupé. Cítit zášť, když mě někdo kritizuje. Nutí mě ke spoustě věcem. Já se bráním, prosím světelné bytosti, aby mi v tomto odhazování ega pomáhali, ale tuším, že je to dlouhodobý proces, ve kterém jsem hlavním hybatelem Já.

A tak nezbývá nic jiného než žít a jednat v pokoře (a to se samozřejmě mému egu nelíbí, skoro se až stydím, jak je ten maličký domýšlivý..., jak jsem já domýšlivá, protože já jsem ego, je mou součástí a nemůžu na něj svalovat všechnu vinu. Je mou povinností i svatým právem ho zkrotit, dostat se do stavu, kdy já ovlávám své ego, nikoliv ego ovládá mě). Pak teprve nastoupím na cestu poznání, pak teprve budu Učitel i Žák v jednom, pak já budu Duší.

Naše tvrdohlavé já nás dokáže svádět z cesty různými způsoby. Nejdůležitější je vnímat zprávy, které k nám chodí, a při jejich přijímání se necítit ublíženě ve stylu "no, dovolte, u mě to tak přece není!!".

Tak třeba já:) Jakmile jsem nastoupila na duchovní cestu, objevily se různé vize a sny. Po jednom semináři už jsem byla schopná vidět při meditacích třetím okem krásné energetické víry kolem mě. A tu se ozvalo ego. Šlo na mě velmi chytře. Převzalo vládu nad mých duchovním jednáním. Celý měsíc jsem meditovala pro meditaci. Jednoduše jsem meditovala, abych měla vize. Urputně jsem se snažila "něco" vidět, cítit, slyšet. Kdepak nějaká práce sama na sobě. Když se podívám na to zpětně, není divu, že vize přestaly (a já si toho v opojení meditačních barev ani nevšimla).

Ego zvítězilo, pohřbilo veškerou duchovní práci na sobě pod touhu po barvičkách a mihotání energií. Pak mi do ruky přišel článek, který mě donutil se nad svým jednáním zamyslet. Pak mi přišel mail od kamarádky, která prochází něčím podobným. Nebylo pochyb... Jakmile zjistíte, jak funguje tahle škola života, pocítíte radost u učení, kdykoliv objevíte něco nového...

To hlavní na konec - pokud nechceme, aby bylo manipulováno s námi, v prvé řadě je potřeba odhalit, kdy manipulujeme lidmi my a poznat naší skutečnou motivaci - strach, touha po moci, touha být nejlepší... Pak zjistíme, že už nemusíme mít v hádce poslední slovo, že není tak těžké se omluvit, když něco uděláme špatně, že je jednodušší přání vyslovit, než naznačovat a nenápadně někoho někam tlačit.

Tak dlouhá cesta je ještě před námi. Nebuďme smutní, a už vůbec ne frustrovaní. Radujme se společně z tohoto skvělého procesu učení.

S láskou Anamel.

středa 23. listopadu 2011

Odhalení:)

Aaaa, tu jest máme rozluštění záhady dnešního dne - nebudu moci s radostí pracovat a těšit se psychické pohodě, dokud nebudu udržovat své tělo v kondici a vystavovat ho pravidelnému působení přírody...

Baví mě nahlížet pod nánosy myšlenek, tam někde se skrývá skutečná pravda. Žít podle té pravdy znamená žít krásný život. Jako by Vám někdo rozsvítil v hlavě - "Aha, tak je to tedy, jaktože mě to nenapadlo dříve?"

Vaše zas o něco chytřejší Anamel

úterý 22. listopadu 2011

Zpracujme své bloky! Nejsme tu za trest a nejsme v tom sami...


Psala jsem o stagnaci, ale samozřejmě ne každá stagnace je láskyplné vedení shora. Někdy se v nás odehrává něco, na čem bychom měli pracovat. Každý z Vás má takové bloky, strachy a zavedené vzorce chování (žárlivost, strach, odpor k něčemu atd. - je to nutkavý pocit, který vám brání svobodně žít) - pojďme je společně odstraňovat. Musíte nahlédnout do svého srdce, musíte pracovat se svým emocionálním centrem, musíte své emoce přivést na světlo, jinak si je znovu odnesete a kruh inkarnací nebude moci být uzavřen. Klidně napište do komentářů, jak se Vám to daří - pojďme ty strasti snášet společně...

Dnes ráno mi Vesmír přihrál do cesty knížku, která mě vybídla k tomu, abych zpracovala svůj blok. Jako každý z vás mám velkou bolest. Je to bolest odloučení z Jednoty, která se projevuje u každého různými způsoby... Nahlédněte pod pokličku svých strachů... Jako ukázku přikládám svůj zážitek, chtěla jsem vědět, proč mám v poslední době odpor ke své práci:

Nebylo to nic složitého a vysoce duchovního... Tak tedy... pustila jsem si klidnou hudbu, provoněla byt santalovou vůní, zapálila svíčku a poprosila o vedení, poprosila o Kristovu očišťující energii. Zavřela jsem oči a poprosila, abych směla nahlédnout pod nános emocí a myšlenek a uviděla skutečný problém, na kterém mám pracovat. Každou emoci, která se vynořovala, až celé mé tělo pálilo, jsem přijímala a doprovázela prosbou - prožívám svou emoci, vytahuji ji na světlo a prosím o její prosvětlení. Slova mi sama přicházela do úst.

Nebála bych se, že nebudete vědět, jak by taková meditace měla proběhnout. Samo mi to mluvilo. Pokorně a s láskou jsem se odevzdala Světlu, a to už vědělo, co má dělat.

Pak se to stalo, uvolňující a dlouhý pláč a stálé opakování Nejsem oběť, nejsem oběť... Jsem svobodná tvůrčí síla. Nejsem tu za trest, NEJSEM TU ZA TREST, bylo to mé svobodné rozhodnutí. Mé poslání je má volba, chci ho přijímat s láskou a tvořivou radostí. Nejsem tu sama, NEJSEM V TOM SAMA, v mém poslání mi pomáhá mnoho bytostí, jak zde na Zemi, tak ve vyšších sférách, ... všechny ty odvážné duše, všechny je miluji a nechci jim nic vyčítat... Chci být naplněna bezpodmínečnou láskou... Chci být sluncem na cestě bloudících poutníků, chci pro ně zářit a vysílat energii.

Vím, že budu muset tyhle očišťující meditace ještě párkrát zopakovat, ale je to skvělý pocit. Je skvělé brečet, když jste si doposud mysleli, že k tomu nemáte důvod. Je to očišťující...

Anamel

sobota 19. listopadu 2011

Důležitost fáze stagnace, obnovy v přírodě, vlastní bdělosti a víry v božský záměr

STAGNACE JAKO DŮLEŽITÁ SOUČÁST PROCESU

Nerozuměla jsem pořádně tomu, co se dělo v posledních dnech. Rozuzlení přišlo začátkem tohoto týdne, když jsem si uvědomila, že se jednalo o období mezi 28. 10. a 11. 11., ani o den méně, ani o den více.

Občas se to stane každému z nás. Práce stojí, o přátele zájem nemáte, jen chcete být sami, MUSÍTE být sami... Nebyla jsem nemocná, vypadalo to, jako bych se víceméně dobrovolně pohřbila zaživa ve své vlastní posteli. Pořád jsem se ptala, co se děje, proč jsem tak bez života, líná, stagnující... Proč mám odpor k jakékoliv činnosti, která souvisí s mým žitím? Dělám něco špatně, mám něco ukončit, mám něco začít?

Ale odpověď nepřicházela, nebyla důležitá, prostě se ve mě cosi ukládalo a cosi probouzelo... Jen jsem si to v tu chvíli neuvědomovala. A přesto to tak mělo být.

Nebyl to duchovní čas, nemeditovala jsem příliš. Mám s meditací obecně problém, nejsem meditující typ, moje mysl zmateně pobíhá jak slon ve vajíčku. Musím si pořád připomínat, že mám být TADY a TEĎ...

ÚLOHA PŘÍRODY V TĚCHTO DNECH A TĚŽKOSTI V PŘIJÍMÁNÍ ENERGIÍ

Možná kdybych tenkrát šla do přírody, uložilo by se to rychleji a čas stagnace by nebyl tak dlouhý. Stává se mi často, že když na něco nemohu přijít, přepadaj mě myšlenky typu Jdi ven! Jdi k řece! Sedni si na sluníčko!... Tak to funguje. Je to jednoduché, že? Příroda...

Všude se mluví o energiích, které máme přijmout. Ale nikdo nám neřekl, jak to probíhá. Někdo je možná stáhnul do svého těla jednoduchou meditací, někomu to hold trvalo 14 dní. Věřím, že v té době mi pomáhalo hodně bytostí, stejně jako každému z nás, kdo je na Cestě začátečník.. inu což... učíme se všichni a stále...

Ne každý měl tu možnost nechodit do práce, takže pro některé z Vás to mohlo být období velmi těžké, možná někteří z Vás cítili naprostý odpor ke svému životu, ke své práci, ke všemu, co jste ty dny museli dělat. Teď už víte proč a nemusíte se bát, že s Vámi něco bylo (nebo ještě stále je) špatně. Tohle období pokračuje. Přijímáme energie za běhu běžných dní. Není to lehké období a ne každý to může vyřešit tím, že se schová pod peřinu. Jsme zmateni, chvíli jsme smutní, chvíli veselí a láskyplní, chvíli litujeme, chvíli odpouštíme, chvíli se hádáme, za chvíli se usmiřujeme, chvíli klademe otázky a marně tápeme a chvíli máme tušení, že je vše v pořádku...

TEPRVE ZAČÁTEK - ŽIJTE KAŽDÝ DEN VĚDOMĚ, VĚŘTE V BOŽSKÝ ZÁMĚR, HLEDEJTE PRAVDU V SOBĚ
Jedna věc je jistá, energie sice máme, ale taky se mluví o tom, že teď je čas jejich sjednocení a zakotvení v nás. Takže tohle období nekončí, buďte trpělivý a tolerantní sami k sobě. Snažte se vidět pravdu, snažte se konat s láskou. I když je tohle doba, kdy nám to moc nejde. Věřím, že je přechodná, důležité je konat a žít svůj život vědomě, tj. uvědomovat si své konání, jeho následky a to, že vše má smysl, dobré i zlé, a že rozhodnutí za nás neudělá nikdo jiný.

11. listopadu jsem se probudila celá roztřesená, nedokázala jsem odejít do práce, musela bych tam odvibrovat. Ten den jsem přijala dané energie. A zároveň jsem ten den celý prospala. Nešlo to jinak. V tomto plně věřím Vesmíru, že má plán a své způsoby. Pokud opravdu nahlížíte pod nános svého ega a strachů a lenosti, nemůžete minout. Pravda, to je téma dnešních dní...

A dějí se věci. Vesmír se mě snaží někam navést, posílá mi do života lidi z doby před osmi lety a ze skříní na mě vypadávají staré deníky. A já už se neptám, jen s netrpělivostí čekám a těším se, co přijde dál...

KAŽDÝ Z VÁS MÁ SVÁ VLASTNÍ KŘÍDLA
Dnes jsem hodinu ležela v podzimním listí. Na slunci, které odráželo své paprsky od řeky. Nebylo zbytí, musela jsem mluvit se svou Duší. Má duše se jmenuje Anamel a ví toho víc než já. Zajímalo by mě, jestli před třemi týdny věděla, že ji tak dlouho neuslyším. Nevarovala mě. Nebyl to dlouhý rozhovor, vím, že se k řece musím vrátit... a vracet častěji. Vím, že jsem tam, kde mám být, že věci, ve kterých jsem si nebyla jistá, mají svůj smysl.

Pak jsem se zvedla, kráčela lesní stezkou a cítila, jak mi narostly křídla a já stála ve sloupu světla. Už jednou jsem to zažila. Je to v nás. Krásná křídla, jimiž dokážu pohladit každého, kdo to potřebuje. I vy je máte. Jestliže čtete tyto řádky, už se nemusíte bát.

Jste andělé této doby. Miluji Vás, Bůh/Vesmír/Stvořitel/Jednota Vás miluje a Matka Zěmě Vás miluje. Jste tam, kde máte být. Nesuďte se za to, že zatím neznáte odpovědi. Nezoufejte, všichni jsme padlí andělé, jen to v sobě objevit... I té nejtemnější bytosti mohou narůst křídla, i té nejsmutnější... Sama jsem toho důkazem, život Vás vedl do místa, kde stojíte teď, a tak je to správné.

Přijde Váš čas. Čas je rychlejší, proto máme špatné svědomí z toho, že proces našeho probouzení nejde tak rychle, jak bychom chtěli, ale věřte mi, je tak rychlý, jak má být... Nemusíme být na každém semináři, nemusíme spasit každého bližního, nemusíme přečíst každý článek a channeling, ...

Nikdo a nic nedonutí květinu, aby vykvetla dříve než je její čas...


Tohle jsem napsala v době, kdy jsem si myslela, že kráčím mimo svou Cestu a nedokážu se tam vrátit... Všichni jsme stále na Cestě... Vše je tak rychlé, člověk v jednom měsíci dokáže vyletět ke hvězdám, polámat si křídla, padat volným pádem, ležet a nezvedat se a nalézt svá křídla u matky přírody a ve svém srdci...

Jsem s Vámi. Já jsem Anamel.
-------------------------------

V noci duše chodívá
poselstvím nás odívá

Já pak za dne v přetvářce
vracím se k té otázce

Podobna kytaře
o pěti strunách
Podobna vesmíru
co pozbyl hvězd

pátek 18. listopadu 2011

I takové může být hledání - stromy, co pláčou...

Už tenkrát (před pár lety), kdy jsem uslyšela stromy plakat, započala má Velká cesta... Zkuste si vzpomenout vy, kdy jste ucítili, že je něco víc, že ve vás je něco víc než jen ego a emoce, kdy jste se poprvé zeptali po smyslu života a po vašem poselství... Mnozí z nás odpověď ani po letech hledání nedostali, a přesto věříme, že čekání nás učí mnohému a až bude čas, vše se nám zjeví způsobem, který nám bude přirozený. Jen nesejít ze stezky... Ne každý, kdo bloudí je ztracen...
-------------------------------------------------------------------------

V lese plném tajných stínů
zmatkem v srdci touhou hynu
v myšlenkách těch božích mlýnů
na mé břímě rozvzpomenu

...a kolem ty stromy pláčou...

Kolemdoucí neslyší
ty stromy tiše plačící
a šeptá mi to listoví
že se nikdo nedoví
že já s nimi ráda pláči
že jsme všichni lásky spáči

V lese plném horkých chvil
děravým džbánem vodu´s lil
ujdeš krok, né tisíc mil
abys vinu ze rtů smyl

...

V lese často cestou hnal
a na rozcestí nebi lhal
že jsme všichni o krok dál
že královnou se stane král

Zatímco kolemdoucí neslyší ty stromy tiše plačící...

neděle 13. listopadu 2011

Překrásný svobodný svět

Važme si místa, kde žijeme, doby, v jaké žijeme. V noci jsem navštívila svět, který je na hony vzdálený tomu našemu. Snad to byla vzpomínka na vtělení mé duše do nějakého alternativního vesmíru, nebo se možná příliš dívám na scifi... V tom snu ale bylo poselství, pro mě i pro Vás...

Poskládalo se mi v něm mnoho nočních můr, které mě provázejí celým mým životem. Pospojovány do jednoho snu najednou dávaly smysl. Po probuzení jsem byla totálně ochromena strachem. Strachem, že ztratím svobodu, kterou mám zde. Byl to svět plný pronásledování, každý náznak svobodné vůle byl potrestán. Život na útěku, v mizérii, ve strachu. Svět, kde bylo Vaše životní poslání prozrazeno dříve, než jste ho odhalili vy sami. A dříve nebo později, dítě nebo stařec, vás chytili a zabili. Méně významné hrozby "jen" nadopovali prášky a strčili do cely.

Podívejte se z okna a přemýšlejte o tom, co všechno byste mohli ztratit za jiných podmínek - pošlete myšlenku úcty ke krásné přírodě, která nám dává žít a jíst, ke své rodině, která nám dává lásku, ke svému tělu, které nám umožňuje prožívat životy na této planetě všemi smysly, ke své zemi, která nám dává bezpečí a věřte mi! - dává nám svobodu, k neuvěřitelné hojnosti, která nemá v historii obdoby.

Ano, svět má své problémy, my máme problémy, ale dějiny nás naučily, že život může být opravdu utrpením. Je třeba si uvědomit, že pronásledované čarodějnice nebo uvěznění Židé v těžkostech hledali skutečné střípky štěstí. My ho máme nadbytek, a ještě si stěžujeme na nedostatek. Tak nás vychovaly média a popkultura doktorů, psychiatrů, žurnalistů atd. Stejně tak nás strašili budoucností, všemi vizemi katastrofy. Odpoutávali nás od přítomnosti, která je NÁDHERNÁ.

Už jim nevěnujme myšlenky, nedávejme jim svou drahocennou energii. Jestli jsme odvrátili vývoj událostí pozitivním směrem, ukáže čas. Už ani jednu myšlenku strachu z budoucnosti. Přítomnost je skvělá. Nyní je čas díků... Děkuji Bohu a děkuji lidstvu za to, že žijeme v době svobody a hojnosti... Nyní je čas začít žít lásku, bezpodmínečnou lásku ke všemu a všem a sám sobě... Pak nebude žádné nebezpečí dosti nebezpečným, žádné strádání dosti bolestným, žádný život dosti těžkým na to, aby nám někdo nebo něco dokázalo vzít klid v Duši...

Anamel

pátek 11. listopadu 2011

Milovat temnotu

Není tomu tak dávno, co tzv. temné síly žily a tvořily po boku světla. Jste-li staré duše, někde v skrytu to víte a je Vám líto toho rozdělení, té duality. Nevím, odkud se vzal ten strach, to opovrhování Temnotou. Matka země byla stvořena silou ohně. Ten v dnešním světě symbolizuje ďábla, představa Pekla je plná ohně. A přesto je oheň tak důležitý - je to tvořivá i ničivá (očišťující) síla, podle toho, co zrovna potřebujeme.


Bojíme se tmy, bojíme se toho, co nás ve tmě může potkat. Pochopila jsem, že den a noc, světlo a tma, anděl i ďábel... jsou jen dvě tváře Boha, způsob komunikace s námi. Často zavírám oči a odcházím do temného ticha ve mě. Není čeho se bát, Temnota na sebe bere těžký úkol... straší Vás ve snech, vyvolává ve Vás úzkost, probouzí třeba agresivitu, prostě, co je třeba. To je její úkol, jak jinak byste si uvědomili některé věci? Jsme hodně natvrdlí, víte... Neslyšíme často tiché a jemné volání světla, a tak nás Vesmír musí nakopnout jinak. Přijímejte tuto pomoc s láskou a beze strachu...

Každý zlý člověk, kterého jste potkali, na sebe vzal velmi těžký úkol - zatížil svou karmu, aby Vám pomohl s Vaší zkušeností. Vzpomeňte si na tyto lidi, na tyto odvážné duše, přemýšlejte o tom, co Vás naučili (ať jejich oběť není zbytečná), a pak jim pošlete láskyplné poděkování.

Zdál se mi sen o tom, že má duše je v zajetí ďábla, držel mě a já se strašně snažila utéct, dokázala jsem ale ujít sotva deset kroků. Když jsem se celá vyčerpaná probudila, mrzelo mě, že jsem nenašla odvahu si nevyslechnout, co mi chtěl říct. Teď už to vím, utíkám sama před sebou, snažím se být, kdo nejsem, snažím se nevidět svou temnou stránku a tohle popírání mi bere všechnu energii. Naším úkolem v této době je přijetí sebe sama.

Přemýšlejte o svých nedostatcích, o chybách, které jste ve svém životě udělali. Opravdu si myslíte, že jejich zapírání, nenávist a opovrhování jimi a svou vlastní osobou je to pravé řešení?

Odpuštění, smíření, láska, jednota, sjednocení, odvaha... To jsou kvality, které máme nechat vstoupit do našich životů, do všech jeho aspektů, nejen práce, lásky, rodiny, ale hlavně do vztahu k nám samým...

Je důležité si uvědomit, že nepřítel neexistuje, není ve tmě, v lidech, ani v nás, ... Přišel čas odpuštění a sjednocení. Pak odevzdáme ega a strach, poděkujem jim za službu a řekneme, že už jejich pomoc nepotřebujeme, že už to dokážeme sami...

Anamel

středa 9. listopadu 2011

Nikdo neřekl, že to bude lehká Cesta...

Budou okamžiky, kdy budete pochybovat. O svém životě, o své budoucnosti, o Vaší roli na Zemi, o reálnosti toho, v co věříte. Jsou takové okamžiky. Neustále pokládáte otázky, na něž se bojíte dostat odpovědi, protože to může znamenat rozpad Vašeho dosavadního světa... protože Vesmír má plán a možná chce, abyste vylili pohár vína a naplnili ho čirou vodou... Pohár musí být nejprve prázdný,... Ale kdo z nás má odvahu vylít tak dlouho opečovávaný nápoj? Tancujete na špičce špendlíku, je to unavující, ale ještě jste se neodhodlali k volnému pádu. Může přijít chvíle, kdy budete znovu brečet do polštáře a prosit Boha o znamení, co dělat dál? mám věnovat energii této práci? proč mi do života vstoupil tento člověk? Hlavně neudělat chybu, to je touha nás všech. Za chyby se totiž platí, to nás vždy učili. Chyby bolí, to nás naučil život. Musíme ale věřit, že chyby neexistují. Existuje jen zkušenost a... Veřte nebo ne, své znamení dostanete. Vždy, když budete mít pocit, že už cesta nikam dál nevede, ... Stačí se rozhlédnout. A cítit. Uvnitř každého z nás jsou odpovědi, hledejte v sobě. Vím, že to cítíte, nezřetelně, zmateně a rozmazaně, ale cítíte... Jakmile na to přijdete, je to jako láskyplný pohlavek - Jak jsem to mohla nevidět?

A přijímejte sebe sama. Jste božská stvoření. Milujte své temné stránky, přijímejte je. Vše je, jak má být. Jste přesně takový, jací máte být. Obě strany mince platí stejně, v božském plánu má každý aspekt svou důležitost.

Anamel

středa 2. listopadu 2011

Čeká nás jiný svět? Naděje pro každého z nás bez zbytečného balastu

Bezpochyby. Každého, kdo na sobě vnitřně pracuje, čeká jiný vnitřní svět. Svět kolem se nijak zvlášť nezměnil. Váš soused je stejně prudérní, vláda stále zkorumpovaná a neschopná, … Měla jsem tu možnost porovnat, jak vypadá svět v blaženosti a lásce a jak vypadá realita člověka naplněného strachem a egem. Byl to pořád ten samý svět, a přece tak jiný.

To je naděje pro každého z nás. A to i pro člověka, který cítí, že ztratil přátele, že jeho práce ho vysává až na dno, že jeho vztah není tím, co si představoval a že není, z čeho by se mohl v životě radovat. To, jak se vidíme v dobách největšího smutku či vzteku, nás nemusí definovat navždy. Bez ohledu na to, co se děje dnes v duchovních sférách, bez ohledu na všechny teorie a návody, tuhle proměnu může zažít každý z nás.

V okamžiku, kdy zmizí Váš strach se 98 % bývalých pocitů stává bezpředmětnými. Strach je přeci jenom o tom, že máme špatný, tíživý, zoufalý až panický pocit z toho, že něco dopadne špatně (aniž byste si uvědomovali, že některé špatně může pro Vás být to nejlepší). Když pochopíte, že není žádné špatně, že jste jen vy a Vaše volba, nebude třeba se už tolik bát.

Věnujte každé ráno chvilku, kdy prosvětlujete jednotlivé části svého těla (zejm. oblast srdce, hlavy a žaludku), poproste o pomoc (kohokoliv, komu důvěřujete - andělé, bytosti přírody, Vaše Vyšší Já, duše) při odstraňování negativních myšlenek a emocí. Dýchejte. Až se odplaví to žvanění ve Vaší hlavě, sledujte tok svých myšlenek. V nich se Vám zjeví, co chcete říct sami sobě.

Vše, co máte, co jste dokázalim Vám přijde skvělé. Věříte skutečně tomu, že vše se stihne a udělá a zařídí tak, jak má, že drobné i větší nuance v realizaci Vašich plánů nejsou životní překážkou, že ať Vás život zavede kamkoliv, chcete tam být. V tomhle světě nejsou pochyby. Nic Vám nedokáže vzít Vaši radost a Vaši energii. Dokážete dávat lásku i tomu, kdo se Vám pro vlastní frustraci snaží vnucovat projevy svého ega.

Čtěte. Čtěte ty knihy, které Vás osloví, protože to jsou ty knihy, které máte zrovna teď držet v ruce. Najděte si někoho, s kým sdílet své pocity a nově zjištěné poznatky. Byť by to mělo být jen na internetu. Někoho, s kým se budete na své cestě vzájemně obohacovat. Mluvte s lidmi, se kterými máte pocit, že máte mluvit. Vaše cesta není stejná jako má, nemůžu Vám dát konkrétní rady, jen tuhle jedinou - vnímejte svou duši, vnímejte symboly, vnímejte významy toho, co se Vám děje v životě, vnímejte, co Vám chce Vaše tělo říct, ...

Po pár dnech cvičení nemáte tuhle blaženost ještě zažitou, je to jen drobný okamžik, malá odměna za práci na sobě, staré programy ve Vás ještě jsou a když Vás něco rozhodí, je vše zpátky ve starých kolejích. Ráno se vzbudíte se svou obvyklou panickou hrůzou, staré zvyky jsou okamžitě zpět (tak rychle, že to fakt nechápete) a jedete na novo, na jednu stranu se cítíte zklamáni, protože "už jste to přeci měli", na druhou stranu si uvědomujete, že chce-li být člověk šťastný, musí chránit své tělo před jedy, a stejně tak mysl, po celou dobu, ne jen v době, kdy vystupujete na pomyslnou horu.

Už jste se toho dotkli, chcete to znovu, chcete to natrvalo. Už to není cesta, o níž nevíte, jak dlouho bude trvat a jestli to na konci vůbec stojí za to, máte jasnou představu. Je před Vámi další zkouška - trpělivost.

Anamel