čtvrtek 26. ledna 2012

Žena, muž, dítě ve Vás, buďte sami sobě andělem

To, že tyto dny jsou plné bolesti a nepříjemných pocitů, je pro mnohé z nás jen znamení. Že je čas jít dál, že je čas opustit mnohé myšlenkové procesy, to jsou ty strachy, které se v nás znovu a znovu vynořují.

Každou vteřinu si musíme hlídat myšlenky a pocity, a i přesto se nám to nedaří, přesto se nenávidíme za to, co jsme udělali/neudělali v minulých letech, dnech, vteřinách, i přesto se nám daří "úspěšně" setrvávat v budoucnosti (tam, kde nám "už konečně" bude dobře, nebo tam, kde nás stihne neštěstí, kterého je potřeba se děsit už nyní). Jediný podstatný a skutečně reálný okamžik je Teď.


Je čas jít dál. 

Představte si, že vaše vědomí je malé dítě schoulené v koutě, je vystrašené ze zodpovědnosti, o které mu všichni povídají, nelíbí se samo sobě a pamatuje si jen, jak ho každý okřikuje, jak ho každý podceňuje. A nechápe ta očekávání, která od něj máme... a proč by, vždyť ho nenávidíme za to, že je tak hloupé a malé. Je čas vzít toto dítě do náručí a ruku v ruce kráčet společné budoucnosti. Buďte mu andělem, buďte nyní to vyšší vědomí, buďte pro něj ta světelná bytost,... chovejte se k tomu dítěti tak, jak byste chtěli, aby vás vedlo vaše Vyšší já, buďte Vyšším vědomím svému malému vědomí. Ujistěte to malé vědomí, že ho milujete, i když se mu zrovna nedaří, že stačí být a existovat, abyste ho milovali, že je pro vás důležité, protože skrze něj poznáváte svět z jiného úhlu pohledu a tento úhel pohledu je důležitý, protože jedině tak se dokážeme navzájem pochopit, dokážeme pochopit utrpení druhého a rozlišit v něm to malé vztekající se děcko, co potřebuje pohladit, a vyspělou duši, která vám má co nabídnout...

Buďte sami sobě andělem... To právě vaše malé vědomí vás drží a lomcuje vaším emočním tělem, dejte mu tu pozornost, kterou žádá. Pohlaďte ho svými křídly po uplakané tváři. Řekněte mu, že je úžasné, že dokázalo dojít až sem i přes tu obrovskou bolest...

Nebuďte špatnými rodiči, kteří pro povinnosti zapomínají na své děti, chápejte tyto povinnosti skrze pohled dítěte a pochopíte, jak obludně nesmyslné jsou...


A pak v sobě probuďte ženskou citlivost, která Vám pomůže najít, co je správné a co už je potřeba opustit. Probuďte v sobě mužskou sílu, abyste měli dostatek energie udělat krok dál a tolik odhodlání opustit myšlenky/lidi/místa/činnosti,  které Vás drží stále zpět...

Nedostaňme se do stavu, kdy naše liknavost způsobí, že představa, že někde s někým v nějaké činnosti jsem, bude mnohem útrpnější než tomu všemu říct Sbohem... Krůček po krůčku, jako když se prodíte bahnem, tak těžké je dělat povinnosti běžného dne, které pro nás dříve byly přirozeností, bůh ale, milovaní, nedopustí, abychom dělali něco z jiného přesvědčení než čistého. Proto se nám tolik věcí z našich "starých" životů zdá nesmyslných, proto přestáváme lpět na detailech. Jediné, po čem toužíme je svoboda. Svoboda dělat, myslet, cítit...


Milované dítě boží, vše již máš k dispozici a skutečně to nejhorší máš za sebou, doba temna tvé mysli skončila.  Slyšíš milovaná. Ve jménu Lásky, ty to dokážeš, vymanit se z hmoty a pochopit svou velikost.

Nemusíš hned vědět, kde máš být, stačí vědět, jak chceš být… a ty to víš - v Lásce a Pravdě, blíže přírodě, s lidmi, se kterými si rozumíš a se kterými si zároveň umíte dát bezpodmínečnou lásku bez nutnosti omezení svobody,  kteří ti dovolí být Tebou a budou respektovat vše, co děláš... být mimo nenávist, mimo pomluvy, mimo křik a hluk...


Najít rovnováhu mezi mužskou a ženskou energií v sobě, najít rovnováhu mezi dáváním a přijímáním.

Rozpoznat, s kterými lidmi a při kterých činnostech nám utíká více energie, než je zdrávo…

Být vždy zaměřeni na to, co chceme, byť bychom si měli být jisti pouze maličkostmi.

Proto já, Anamel, si dávám totální povolení k přijímání vesmírných darů a hojnosti, dovoluji si milovat sebe sama, dávám si svolení k sebelásce... Přijímám své vnitřní dítě, přenádhernou moudrou ženu ve mně a silného statečného muže v jeden celek krásného anděla, který umí svou energií léčit sebe i druhé...

středa 25. ledna 2012

Dualita v nás je dar, víra hory přenáší

Já, Anamel, naplňuji Vaše srdce láskou a sílou. Vězte, že žádná překážka není tak veliká, abychom ji s pomocí Boží a Vírou nedokázali překonat.

My jsme děti revoluce, my jsme děti Boha. Vesmír nás miluje, Bůh/Bohyně je  v nás. Probuďte svou ženskou moudrost a mužskou sílu, ať jste žena či muž, harmonizujte dualitu v sobě, nechte splynout Světlo s Tmou, nechť se den s nocí propojí ve vašem nitru. Již není čas, milované děti boží, prožívat bolest a nevědomost, povstaňte s Vírou. Vírou, která hory přenáší... Vírou, že směřujete tam, kam směřovat máte. Vírou, že vše je součástí božského plánu a že vaše duše je krásná a nesmrtelná.

Dualita v nás je dar, nic ve vesmíru není bezúčelné, ani naše emoce, ani naše těla!

Pociťte lásku Univerza k sobě a v sobě, to je ta Pravá a Nekonečná láska, která tvoří světy. Nový život se rodí v bolesti, přijměte bolest jako součást procesu a dál se jí nezabývejte, zalévejte své srdce z konvice lásky, každý den, každou hodinu, každou vteřinu nedovolte pochybnostem a strachu, aby se Vás zmocnily...

My všichni jsme andělé transformace. S láskou Anamel

pátek 20. ledna 2012

Přijetí zodpovědnosti jako cesta k celistvosti/uzdravení

Samozřejmě není náhoda, že se toto téma v posledních dnech objevuje všude, přidávám svou vlastní zkušenost a své vlastní pocity.

Položila jsem Vesmíru otázky, následovalo několikatýdenní období stagnace a utrpení, kdy se moje mysl a ego srovnávalo s odpověďmi, zatímco moje menší Já ani nevědělo a nerozumělo tomu, co se děje... Prožívala jsem frustraci, protože jsem odmítala nechat život plynout svým tempem. Chtěla jsem mít všechno vyřešené hned, nikoliv krůček po krůčku, chtěla jsem už "tam" být, nikoliv se účastnit Cesty jako procesu učení. Svatá pravda, že Cesta může být cíl, to platí pro život každého z nás.

Teď když přicházejí odpovědi, nechci je slyšet, protože jsem je dávno tušila a jen se mi mé předtuchy potvrzují - to je přesně ono - odpovědi máme ve svém srdci, ale dokud nepřijdou zvenčí, nejsme si jisti, že jsou správné. Pořád se spoléháme na vnější svět (na channelingy, na rady kamarádů, na zkušenější duchovní učitele, na tažené karty, na osud...), protože pak při neúspěchu můžeme svést vinu na někoho jiného...

  Jedna věc je uvěřit a pochopit, v jaké situaci se nalézáme a co bychom měli dělat, jaké kroky/překážky musíme překonat na své cestě za štěstím, ale pustit vrabce z hrsti a začít chytat omamně zpívajícího skřivánka na střeše je věc druhá. Nevíme, jestli skřivánek není jen iluze, jestli se nám sousedi nebudou smát, jestli náhodou není vrabec to, po čem budeme toužit, až budeme mít skřivánka, a navíc se bojíme výšek...  Když nám andělé přináší odpovědi na stříbrném tácu, odstrkáváme je s tím, že nemáme chuť...

Protože jít a udělat to, co nám radí intuice, není vůbec lehké. Znamená to opustit teplé hnízdo jistoty, vydat se do neznámých vod a zároveň nevědět, jestli náš skafandr náhodou nemá díry, tedy jestli jsme natolik duchovně postoupili, že už další ztráty a zmatky nebudou bolet...



Jsme vyděšeni z toho, že bychom měli zažít další bolest - přesvědčeni, že na konci duchovní cesty už žádná bolest přeci nemůže být. Ale my bohužel nejsme na konci cesty, jsme ve školce... a pořád se nám nedaří převzít zodpovědnost - máme strach a nevěříme. My jsme však ti, kteří tvoří svůj život, doposud jsme si vytvářeli samé komplikace, protože jsme neposlouchali srdce, a tak nás Duše musela vést trnitými oklikami, abychom si uvědomili, že jsme si to vše mohli odpustit, kdybychom rozhodnutí učinili už dávno. Teď máme na výběr, vidíme příčiny, uvědomujeme si následky, ale skálopevně si stojíme na svém, že to nedokážeme, že takhle je to přeci v pořádku. Jsme schopni zůstat s manželem, který nás psychicky týrá/bydlet v paneláku, kde se dusíme/zůstat na škole, kde trpíme/pracovat tam, kde nám to nesvědčí/ponechávat si zlozvyky, které nám ničí tělo... jen proto, že sebetýrání potřebujeme - protože ho známe, protože si to neumíme představit jinak. Protože bez sebetýrání bychom byli ztraceni, protože kdyby nás nikdo nebrzdil a nemanipuloval s námi, museli bychom začít rozhodovat sami za sebe. Protože bychom museli být sami se sebou. Protože my bychom byli viníky svého neštěstí.

Nechte život plynout, žijte tímto dnem, rozhodujte tak, jak to cítíte. A pokud máte učinit velkou změnu ve svém životě a ztratit některé jistoty, věřte mi, že pokud budeme žít vědomě (uvědomovat si příčiny a následky našeho jednání), Vesmír udělá cokoliv, postaví vedle nás gardu andělů, abychom nemuseli trpět, abychom neprožívali bolest, stačí jen důvěřovat vesmírným zákonům, naučit se přijímat a věřit - v sebe, své srdce, svou duši...

Už nelze svádět svou současnou situaci na nešťastné dětství, na traumatický zážitek, společnost, cokoliv, neboť to byl prostředek Vašeho probuzení - byl to dar, byla to součást procesu růstu. Přijměte to! Pošlete do té situace/části života proud světla, pobrečte si a nechte to odejít v Lásce, žádné babrání v minulosti! Žádná zášť k lidem, kteří nám ublížili! Pouze a jen pochopení vesmírných zákonů a procesů učení.

Někteří na tomto světě zavřeli svá srdce, od nich nečekejme duchovní práci ve jménu lásky, mají v sobě pouze strach, proto jim posílejme tolik lásky, abychom rozpustili ty řetězy a zdi kolem jejich srdce. Vždy však mějte na paměti zákon zrcadlení - díky těm, co mají potřebu nás ovládat, vykořisťovat (ať už na společenské úrovni či třeba partnerské), očišťujeme svou vlastní touhu, díky nim se stáváme lepšími, celistvějšími, objevujeme své skryté části a přijímáme je s Láskou za součást sebe sama. Poděkujte druhému za tuto službu, kterou Vám poskytuje. A přiznejte si tu temnotu ve Vás a rozpusťte negativní pocity z ní plynoucí ve fialovém plameni Lásky, nikam temnotu neodsouvejte, je tady, je součástí světa, přijměte ji do svého vědomí, neodmítejte ji.


Pokud ji všichni přijmeme sami v sobě, nebude mít potřebu se zrcadlit ve vnějším světě.


Každý z nás má zodpovědnost za své štěstí a za svou celistvost, všichni společně dokážeme stvořit krásnou budoucnost světa, ... návod už máme, pojďme tedy žít své životy plně a zodpovědně, v každodenních činnostech, ve své práci a ve svých vztazích vědomě žijme Lásku a Pravdu.


Světlo Vás miluje, Probouzející milované duše. Už žádné sebetýrání, už žádná negace, už žádné odmítání sebe sama. Milující Anamel


Aktualizace: Přijde nám na pomoc Mars, všem, koho se toto téma týká, doporučuji přečíst krásné shrnutí od Michelle Manders (Ellof) - Retrográdní Mars Pro všechny poutníky na Cestě Lásky přeložila Marie Kuchařová (http://www.posvatnesrdce.cz/).

čtvrtek 19. ledna 2012

Buďte projevem Lásky a manifestací Ducha ve hmotě (pár praktických rad)

Je toho mnoho, co každý z nás musí konat v běžném životě - krom každodenních povinností nás Vesmír volá do služby. Duch se musí manifestovat ve hmotě. Pročistit staré znamená vysmejčit i sklep a zbavit se starých návyků ničících naše těla, probudit Lásku v srdci sebou přináší soucit a respekt ke všemu živému (milujte nenáviděného, žijte ekologicky, obdarujte méně šťastného...)... Čím víc slyšíme volání své duše, tím víc nám některé naše zvyky připadají zbytečné, ba dokonce hloupé. Odpadává vše, co není od srdce a nezbytně nutné. Pokud to pustit nechceme, provází nás pocity únavy, lenosti, vzteku, cokoliv, co nás donutí přehodnotit situaci.

Vždy a za každých okolností si udržujte klid a lásku v srdci. Nehleďte na to, co se děje ve vnějším světě, ve Vašem okolí, ve Vašem životě... odosobněte to (odstřihněte se od svého ega a emocí) ... buďte ve svém středu, prosvětlujte své srdce Světlem a Láskou, meditujte s hudbou i bez hudby, jak Vám to vyhovuje. Je to tak - ať kolem padají trakaře nebo vlády, vy musíte držet své vědomí Tady a Teď, v upřímnosti a lásce k sobě i lidem kolem. Jen tak si uchováte chladnou hlavu, přiměřené reakce a láskyplné srdce rozvibrovávající i srdce kolem Vás. Je těžké se nebát budoucnosti, zvláště pokud se musíte postarat o rodinu, ale vesmírné zákony jsou jednoduché - dobré přitahuje dobré a odpovědi uslyšíte pouze ve svém srdci a to jedině, pokud Vaše mysl bude spočítat v přítomném okamžiku.

Tady a Teď, v lásce k bližnímu. V lásce i k těm, kterými jste doposud opovrhovali, které jste nechápali, kteří Vás rozčilovali, kterých jste se báli - jen respekt ke zkušenostem ostatních je základní životní síla - protože je to síla, která neztrácí pro nenávist, závist či nepochopení... Každý je projevem Boží vůle. Poděkujte svému bližnímu za to, že prožívá takovou zkušenost, abyste ji nemuseli prožívat vy (být na vozíčku, narodit se v romské rodině, být zkorumpovaným politikem, který nikdy nepocítí skutečné štěstí).

Je možné, že budete častěji brečet, pláč znamená léčení, je to v pořádku, upozorňuje Vás na témata, která potřebují dočistit. U někoho se mohou projevit pocity vzteku, úzkosti - všímejte si situací a rozklíčujte je - proč se tak cítím. Pokud nenaleznete odpověď, nezoufejte, ona přijde, až bude její čas, nikam nespěchejte, neodsuzujte se za to, že něco nevíte. Prostě žijte vědomě - uvědomujte si své konání, každou svou myšlenku a své pocity. Snažte se rozdat tolik lásky a dobra, kolik je jen možné - sousedovi, dítěti na ulici, vzteklé staré paní, unuděné úřednici... Jste světlo! Šiřte světlo! Ačkoliv vy neuvidíte výsledky, věřte, že okolí Vaše světlo přijímá a důsledky v životech všech kolem Vás jsou krásné a nedozírné. Možná budete pochybovat o tom, jestli svou misi na téhle planetě zvládnete (když ani zatím nevíte, co to bude), ale to není teď důležité, Vaše mise je BÝT, vyzařovat lásku skrze své mocné srdce, vyvarovat se veškeré negace, neboť v této době je každá negativní myšlenka jen šípem vystřeleným do vlastních řad... Vaše mise je hledat a nalézt upřímné štěstí. Jedině tak se může planeta a lidé uzdravit. Skrze štěstí jednotlivců, které není na úkor druhého a Matky Země...

Procházky do přírody, časté sprchy, koupele se solí, vonné esence, hudba, meditace, prosvětlování a přijímání světla do srdce a pročisťování negativních myšlenek v hlavě a negativních emocí v oblasti žaludku a břicha - za pomoci proudu světla nabíraného z Vesmíru... Děkujte a proste/modlete se - vděk, prosba a přijímání jsou základní pomůcky vesmírných zákonů... Na formě nezáleží. Děkujte za jídlo, pití, děti, krásný okamžik... proste o radu, o lásku, o hojnost, o pochopení, o hezké sny, o úplné maličkosti i o velké věci... Dovolte si přijímat, odblokujte to v sobě.
----------------------------------
Přečetli jste si spoustu rad, vyberte si to, s čím Vaše srdce souzní, a koukejte to postupně naroubovat na svůj život, vytvořte si zvyky, tradice, rituály - nikdy nezapomínejte - bez manifestace ducha ve hmotě se nikam nepohneme! Vaše milující An.

pondělí 16. ledna 2012

Hledejte skutečnou podstatu strachu

Autor:   ONENESS, zdroj Facebook (Péče o duši)

Nemáte strach ze tmy.
Bojíte se toho, co je v ní.

Nemáte strach z výšek.
Bojíte se pádu.

Nemáte strach z lidí kolem vás.
Bojíte se odmítnutí.

Nemáte strach z lásky.
Bojíte se, že vám lásku neoplatí.

Nebojíte se nechat to jít.
Jen se bojíte přijmout fakt, že je to pryč.

Nemáte strach to zkusit znovu.
Jen se bojíte zranění ze stejného důvodu.

neděle 15. ledna 2012

Pojďme sdílet pocity a zkušenosti...

Vesmír mě vždy ukáže jen jeden krok a já se nesmím ptát, kam mě Cesta vede. Ideálním stavem vědomí je vůbec netoužit po takové odpovědi.  

Milý Spolupoutníci, Vaše reakce na mé psaní mě vždy velmi potěší a přesvědčí znovu a znovu o smyslu mého konání, dneska mi sluníčko ale vnuklo nápad...


Chtěla bych Vás vyzvat k oboustranné komunikaci, nebojte se pod mými příspěvky napsat své pocity ohledně Vašeho Hledání, životních dilemat a všeho co potřebujete - mnohdy Vám to pomůže uspořádat si vlastní myšlenky, a dokonce se Vám v takovém psaní může objevit i odpověď. Je tu pro Vás tolik prostoru, kolik ho potřebujete... Nebo Vaše řádky mohou pomoci jinému Hledajícímu, aby zjistil jiný náhled nebo se přesvědčil, že ve své situaci není jediný... Byla bych moc ráda... Dialog je mnohem přínosnější než monolog. Sdílení je v naší fázi putování velmi důležité...


S láskou a těšící se na spolupráci Vaše Anamel

pátek 13. ledna 2012

Dejte svému okolí dar - pusťte staré a přijměte svou Proměnu

Jak už to tak bývá, informace a znamení přicházejí vždy v pravou chvíli. Posledních pár dní bylo pro mě těžkých - o to víc, že jsem nevěděla, proč. Jediné téma, které se mi všude opakovalo, bylo - Jít dál, opustit staré, udělat prostor novému. Ale jak mám rozlišit staré od nového? Učinila jsem vědomé a rituálně docela fatální rozhodnutí pustit se starých věcí, aniž bych dokázala odhadnout, co bude následovat (jen jsem tušila, tuším, že když to nebudu chtít pustit, přijdou drsnější znamení a láskyplné pohlavky se mohou proměnit v drsné kopance do hlavy) - to byl (je?) můj strach - co když to neukočíruju, co když nebudu rozumět znamením, co když s opouštěním přijde bolest?   Jak mám opustit věci, o kterých ani nevím, že mám (vzorce myšlení, strachy)? Mám opustit i to, na čem jsem tak tvrdě pracovala?

Otázka asi zní ano - ale dá se to opouštět postupně... skutečně lze postupovat malými krůčky - pokud to děláme vědomě a systematicky, nemusíme se děsit, že přijde náhle velký třesk a náš život bude naruby. Ty malé krůčky budou měnit Váš život od podoby, jakou po nás chce vnější svět, do podoby, jakou chce naše Srdce a Duše.

Tato doba je nekompromisní. Můj život se proměnil, aniž bych se stačila adaptovat, ještě před pár měsíci jsem byla jednoduše velmi citlivá a zásadová holka (aniž bych o tom věděla), která navenek působí jako silný/schopný jedinec se sklony k přílišné kritice (jen neukázat svou citlivost - zde mne mé ego chránilo velmi kvalitně, za to mu děkuji, nebyl vhodný čas na projevení a má životní cesta proběhla přesně tak, jak měla). Ponořila jsem se hluboko do svého srdce, abych zjistila, že jsem byla tolik utopená v emocích, že jsem si vytvořila dvě identity, přičemž tu pravou jsem ukrývala pod povrchem a nechala jí v tichosti plakat a ustupovat emocionálním útokům okolí. Když jsem začala svou citlivost a zásadovost projevovat navenek (nejprve lehce agresivním, poté teprve asertivním přístupem), mnoho lidí ode mne odvrátilo tvář (nebo já od nich, zatím si nejsem jistá).

Nyní jsem byla hodně sama, ukrývám se před lidským světem, neboť jsem doposud nebyla schopná svou "novou" vírou čelit realitě. Nyní jsem připravená, cítím se mnohem jistější v kramflecích a vím, že musím na své okolí pomalu (nikoliv Hale, narostly mi křídla a občas si udělam vejlet do vesmíru:), pak mohu Probouzení a Lásku šířit dál i v mém okolí. Kdo neudrží krok, ten odpadne. Nebudu plakat (no, možná trochu). Ale vím, že jedině skrze Pravdu, Upřímnost mohu nalézt své skutečné štěstí...

... a to je ta Pravá odvaha - to je ta cesta... vyčistit v sobě alespoň tolik nepořádku, který brání přijetí Sebe a přijetí Lásky do srdce, obrnit své srdce láskou a s odvahou vyrazit ukázat světu své pravé Já a nechat odpadnout všechno a všechny, kteří to neustojí, nastavit jim tím zrdcadlo, které ukáže jejich vlastní touhu po vývoji... a tím zahájit změnu celého svého okolí... A to chce Odvahu a Sílu, protože musíte ve vichřici emocí a čistících procesů (ostatních i svých vlastních) ustát bouře - a to se nám povede jedině v pevném zakotvení ve svém srdci a s Matkou Zemí a Božským záměrem...

Miluji Vás, neboť jste mou součástí, vše je součástí všeho a Já, Anamel, prohlašuji, že jsem nalezla lásku k Životu a této Planetě.

Síla Lásky - z fráze se stává skutečnost

Často narazím na nějaké modlitby či rituály, u nichž cítím, že bych je měla udělat, tak je udělám, vím, že tím otevírám mnoho dveří a v této fázi nedokážu dohlédnout následky, jen cítím, že jsou obrovské.

Každý den postupuji mílovými kroky, a to i tehdy, myslím-li si, že jsem totálně zaseklá. Protože v tu chvíli je kolem mě parádní šrum, čistí se mnoho věcí, aniž bych o tom věděla, aniž bych si to uvědomovala. Je to symbióza vývoje, tak jsme se s našimi průvodci dohodli, je to společná cesta - my jste reálizátoři v hmotě, oni dělají mnoho práce kolem, nikdo z nás není víc či míň, krásná spolupráce a partnerství, oni si uvědomují, jak těžké je prohlédnou skrze závoj nevědomosti a milují nás za každý náš pokrok. Všichni společně pro Matku Zemi a vývoj Univerza.

Po několika dnech již zmíněného zaseknutí jsem jednoho večera opět udělala jakýsi rituál, který mě volal. Ráno hned po probuzení jsem narazila na video, kde čínští lékaři léčí nádor pomocí změny vibrace svého srdce a změnou vědomí, že vše je již hotové... a já jsem si řekla - skutečně je to tak jednoduché?

Soustředila jsem se na srdce, soustředila jsem se na povinnosti toho dne a představovala jsem si je jako již dokončené, a to vše jsem prociťovala Láskou, naplňovala jsem své srdce Láskou, která se rozlévala všude kolem mne, přijala jsem Lásku do své existence - fráze, které jsem do té doby moc nechápala, se pro mne staly skutečností. Předcházelo tomu spoustu práce a čištění, vím, že toto uvědomění a schopnost nemohly přijít dříve.

Zažila jsem vědomou změnu vibrací svého srdce a ačkoliv nevím, jak jsem to udělala, bylo to nádherné. Pochopila jsem všemocnost Lásky, která dokáže odbourat jakékoliv bloky, překonat jakékoliv překážky, karma je vedle Lásky jen pouhá čmouha, kterou lehce smázneme. Jediná síla na světě, která nás dokáže spasit. Slovy mé milované Karaimi - eso v rukou stvořitele.

A já vím, že každý z Vás k tomuto probuzení srdce dojde. Svou cestou, svým tempem, za pomoci svých znamení, ale dojde. Věřte mi, věřte sobě, věřte Univerzální síle a věřte Lásce.

Ten den byl poklidný a krásný, ačkoliv byl naplněn stejnými činnostmi a stejnými povinnostmi i hrozbami jako ten předchozí, kdy jsem úzkostí nemohla dýchat. A to je ten rozdíl. Láska je ten klíč. Klíč, který odemyká srdce, ten mocný nástroj, který máme zabudovaný k sobě, díky kterému můžeme kráčet po cestě ke Štěstí... neohroženi, krásní a silní...

Ale nebojte, stále jsem začátečník, neopustím Vás do láskyplných výšin a nenechám Vás na Cestě samotné. Ten pocit je na začátku velmi kolísavý, pokud vyjdu do reálného světa, resp. matrixu, mezi své negativní známé a čelím čistícím procesům ve společnosti, otevírají se samozřejmě má nevyřešená témata, pak je těžké si pro mě Lásku/Harmonii/Mír/Soucit/Něhu v srdci udržet, ale teď už vím, že je to o cviku, praxi a vědomé práci, o ničem jiném - nemusím mít talent, nemusím být osvícená, musím jen "pracovat" zde v hmotě a rozpouštět v Lásce vše, co s ní nerezonuje...

Vím, že mi Vesmír dává prostor pro nádech a pak mě zase vyšle zpět do boje, že tohle je klidová fáze a že mě má připravit na to, co přijde. Ale věřím, že s probuzenou Láskou v mém srdci to bude s každou další fází jednodušší a jednodušší...

S Láskou ve svém srdci Anamel

středa 11. ledna 2012

Jan Bílý o dnešních osobních trendech

Nechci sem dávat články jiných lidí nebo channeling, neboť aktualizace všeho, co mě zajímá, sleduji na několika webech lidí, kteří to zvládají mnohem lépe a mnohem častěji, než bych to svedla já (viz odkazy vpravo:). Často mě něco osloví, ale tohle bych lépe nenapsala a souzní to s tématy, o kterých píšu (navíc to napsal muž). Nicméně doporučuji přečíst článek celý, věřím, že Vás všechny body osloví tak silně jako mě.

Převzato z http://tredoxe.blog.cz/1201/jan-bily-sedm-trendu-2012 (zde najdete zbylé očekávané trendy pro rok 2012, zejm. celospolečenské)
------------------------------------------------------
6. Akceptace svého vlastního stínu.
Dějí-li se nám "hrozné věci", je to zpravidla vpád toho, co nechceme sami u sebe akceptovat - našeho vlastního stínu, zla a temnoty - do našeho života. V minulosti jsme se snažili, být pouze "světlí" - prostě stát na té "správné" straně. Jenomže temnota je součást světla a tím i vždy naše součást. Přijmeme-li svoji vlastní negativitu se všemi důsledky, můžeme ji přestat projektovat na druhé a hledat v okolním světě to, co nás děsí a s čím pak bojujeme, čemu se usilovně bráníme, nebo pod čím klesáme v roli oběti. Naproti tomu, chceme-li být jen "dobří" a "osvícení", musí být někde někdo, kdo je "špatný" či "zatemněný". Jinak bychom nebyli schopni naše světlo definovat. Tmu, bolest, ztrátu, úpadek, zlo a smrt prostě nelze z našeho života eliminovat, protože je to součást nás samých.

7. A především: Nástup ženského principu!
Dostáváte se do chaosu a mlhy? Ztratili jste orientaci, nedostává se vám řešení? Zaručené návody "jak na to" už nefungují? Přestávají být guruové zajímaví? Naskakují vám pupínky, když slyšíte "růst-růst-růst"? Budíte se v noci strachem a ležíte hodiny ve světle Luny bez oka-zamhouření?
Nebojte, jde jen o vpád ženského principu do mužského světa, který pár staletí zapomněl onen ženský princip uctívat. Přečtěte si k tomu báseň geniálního Ranke-Gravese , speciálně onu poslední sloku:
Až k ránu zjevíš se, ó paní,
Jak pocuchaný jeřáb, rudonohá;
Ty, jíž bát se zapomněli,
Je trefíš zobákem jak kopím,
By, děcka, vrátili se domů.

Bohyně je sice láskyplná, ale protože je to bohyně, není pro ni žádný problém, nás pár miliard nechat proskočit skrze obruč, nazývanou buddhisty "bardo", což znamená mezistav. Je to trochu, jako když si naši předci (v konstelacích) mumlají pod fousy, když čekají na naši pokoru: "Když se to nepodaří za života, podaří se jim to po smrti".

No - ale já doufám, že to vše půjde mnohem lépe a hladčeji. A tak Vám tedy, moji drazí, přeji do 2012 "easy living".

Váš Jan

Dodatek, napsaný 29.12. po tom, co mě můj kamarád upozornil na to, že jeden důležitý trend zde chybí: Tak tedy:
7,5. Pro mě je tento bod tak samozřejmý, že jsem ho úplně opominul. Sedmapůltý, ale vlastně první bod je ultimativní a absolutní převzetí zodpovědnosti za svůj život a za vše, co se v něm děje. To samozřejmě neznamená, že bychom bezpráví, nespravedlnost, korupci, atd. měli akceptovat. Tedy - trend je, mít dvě nohy...
Jedna je: "To, co se děje, je výsledek toho, co je uvnitř mě" a druhá noha: "A přesto se ohradím, přesto to od nich nebudu akceptovat!"

Paradox? No, snad byste se v éře Vodnáře nelekli paradoxů :-)))

Jan.

zdroj: www.janbily.blogspot.com
pro web www.cestakmedusi.cz připravila Riama
Děkuji, že přebíráte všechny aktivní odkazy.
Více zde: http://www.cestakmedusi.cz/news/rok-2012-bude-prelomovy-/

pondělí 9. ledna 2012

Nikdy v tom nejste sami


Bůh/Vesmír/Matka/Země nás nikdy neopouští, ... Jakkoliv nazýváte tu Věčnou a nekonečnou sílu, to Cosi, co Vás nutí věřit, že je něco víc než tenhle nemocný svět... Nikdy nejsme sami, ačkoliv v nejhorších chvílích našeho života si mnohdy myslíme, že ano.

Ve svém životě jsem několikrát myslela, že ležím na dně a Bůh po mně šlape, možná do mě i kope. Byly to chvíle, kdy jsem v histerickém pláči držela v rukou krabičky s prášky a systematicky plánovala svou smrt. Chvíle, kdy jsem ztratila svou víru, kterou jsem ani neměla. Neměla jsem Boha, resp. jsem s ním byla rozbratřená, Boha jsem nenáviděla za to, že mě nechává trpět, ... než jsem si pomalu začala všímat, že sama setrvávám v utrpení, než jsem si začala uvědomovat, že já jsem ten činitel ve svém životě...

Vždy jsem prosila o zázrak, místo abych prosila o silnější srdce (jak jsem tomu dnes někde četla). Cesta je spletitá, ale stíny, které vidíte nyní, znamenají, že v dálce Vás čeká Světlo...

Ve chvíli, kdy jsem pochopila, že Bůh/Vesmír/Jednota je ve mě a v každém stéble trávy, odpustila jsem mu, odpustila jsem sama sobě, že jsem neviděla tu Krásu kolem. A ano, i dnes jsou okamžiky, kdy se ptám Bože, proč? Ale vím, že mě vede, snaží se vést tu hluchou a slepou dívku toužící po lásce a soucitu... skrze nápisy, které zahlédnu letmo z vlaku, skrze pocity, které se objeví v mém srdci, skrze útržky písní v tramvaji, které navazují na mé myšlenky. Vím, že nejsem sama, jen někdy pochybuju o své schopnosti těmto signálům Shora rozumět a pak mě znovu a znovu ujišťují, že tu jsou, posílaj mi přátele, kteří mě obejmou či pohladí moudrým slovem, posílaj mi články na internetu, které mě provedou meditací, kterou zrovna potřebuju, ... a ano, se svolením mé silné a úžasné Duše mi občas pošlou i nějaký zážitek, který dokáže udělat paseku v mém životě a který mi způsobí bolest, mým jediným posláním je zjistit, proč tento zážitek přišel, kterou oblast mám nevyřešenou, co jsem přehlédla, kdy jsem neposlechla své srdce?? Ano, bojím se těchto zážitků... mám strach, a to mi neustále připomíná, že chci! - ŽÍT VĚDOMĚ, V PŘÍTOMNOSTI, NESETRVÁVAT V NEGATIVITĚ, VĚDOMĚ VYTVÁŘET SVOU BUDOUCNOST POZITIVNÍMI AFIRMACEMI, PEČOVAT O SVOU DUŠI I TĚLO, ŽÍT PRAVDU A LÁSKU, V SOULADU SE SVÝM SRDCEM BÝT LEPŠÍM ČLOVĚKEM...

Život je houpačka, bez bolesti není soucitu, souhlasili jsme s pravidly a zapomněli, že hrajeme, je dobré si neustále připomínat, že máme moře času, že chyby neexistují a že toto je hra/škola. Ale není to jednoduché, jsme v 3D hmotě a vše vypadá tak reálně, hlavně bolest je reálná. Poslední dny cítím bolest, Vesmír mi chce něco říct a já mu nerozumím, nechci rozumět... a bojím se následků, že použije drastičtější prostředky, abych pochopila...

Ale je třeba mít vždy na paměti, že Vesmír je synchronní a geniální, dobré přitahuje dobré, špatné přitahuje špatné. A je jen na nás, v kterých energiích chceme setrvat. Všechny nástroje ke Štěstí máte ve svém těle...

Vesmír je s Vámi, Vesmír je ve Vás, Bůh je Vaší součástí a vy jste součástí Boha, v každém okamžiku Vašeho života, nikdy Vás neopustil, naplňte své srdce láskou. Po špatném dni vždy vysvitne slunko...

S Láskou a Vírou Anamel

Přítomný okamžik je posvátný


Posvátnost času, který nyní prožíváme, si necháváme unikat - pro minulost, pro budoucnost. V dnešní dny spíše pro budoucnost. Co bylo, bylo - rychlost času nás učí vzít si ponaučení a jít dál - netruchlete, neobviňujte, nevzpomínejte, nelitujte, buďte Tady a Teď, plně soustředěni na to, co děláte - ukotveni v Přítomném okamžiku. Každý ale už někde chce být. Chce, chce, chce... znát své poslání, vědět, jestli už teď je čas se rozejít s partnerem nebo až za týden (ano, když to vyslovíme, vypadá to směšně), vidět důkazy transformace, vědět, kdy budeme konečně šťastní, vědět, kde budeme za rok... Dnešní energie nás učí se odevzdat procesu, nelpět na jistotě a nutkání vše řídit, ovládat, vědět, okamžitě znát a všemu rozumět... To je ten skok do neznáma, je zde, ... a my opět váháme...

A co takhle se na nějaké pátrání po tom, co bude, vykašlat? Být v přítomném okamžiku, užívat si dary a plnit povinnosti dneška, nevinit se, za to co bylo a netěšit se/nebát se toho, co bude. Protože Teď je právě Tady. Jen tady vám může něco uniknout, nikoliv v budoucnosti.

Poslouchejte své srdce a důvěřujte jeho nejistotě (neobviňujte se za to, že nevíte, kudy směřovat), až přijde ten správný čas něco udělat, ucítíte to. Vzpomeňte si na okamžiky, kdy jste skutečně věděli, co máte dělat, i když to bylo třeba bláznivé... a vy jste za tím šly, žádné pochybnosti. Nic nepromeškáme. Ale dejme najevo, že už je pro nás Přítomný okamžik to nejdůležitější. Protože právě v přítomném okamžiku jsme schopni se napojit na vedení své duše, v přítomném okamžiku bez nánosu myšlenek, to právě myšlenky nás odvádí zpět či dopředu ... Konejme vše vědomě a s láskou a důvěrou v sám život...

------------------
PRO STARÉ NENÍ MÍSTO PRO NOVÉ...

Odevzdat vše staré neznamená hned ukončit vztah, dát výpověď a vyplout na oceán transformace takové, o jaké mluví mistři, o jejichž existenci často ve skrytu duše pochybujeme. Odevzdat vše staré znamená zbavit se starých vzorců myšlení, ne se hned lekat, že musíme zahodit vše, co jsme budovali a odstěhovat se na druhý konec zeměkoule jako potvrzení, že "to" (aniž bychom věděli co) odevzdat umíme.

Opusťte staré po menších dávkách - tedy darujme oblečení, které jste neměli rok na sobě, vyhoďme 3 krabice pohledů od lidí, které si už sotva pamatujeme, vyhoďme/spalme část svých deníků, ... (ano!), Vaše myšlenky Vám budou napovídat něco jiného, ale dejme najevo, že jsme připraveni opustit staré vzorce myšlení, jsme připraveni setrvávat v přítomnosti, hlídejme si své myšlenky a ty negativní si uvědomme a víc se jimi nezabývejme, už pro ně není místo. Negativní vzniká pouze z myšlenek na minulost či budoucnost. V Přítomném okamžiku pro ně není místo...

Opustit staré znamená začít se zabývat tím, čím živíte své tělo. Jak chceme slyšet hlas své Duše, když veškeré komunikační kanály těla zanášíme škodlivinami v potravinách? Přestaňte jíst instatní věci (polotovary v podobě polévek, omáček atd.) a chemické věci (velmi barevné limonády atp.) a poproste své tělo a vaše průvodce o vedení ve zlepšení vašeho stravování a životního stylu (ať už si myslíte cokoliv, vždy je co zlepšovat, stačí maličkost jako projevení lásky ke svému tělu). Každý to ucítí jinak, každé tělo je jiné. Ne všichni se musí přes noc stát vegany. Tělo si řekne, stačí vyslovit záměr. Neproměňte to ale opět ve způsob sebetýrání, všeho s mírou, žádné výčitky, jestli na něco máte myslet celý den, to si to radši dejte... ostatně každá nemoc (tedy i obezita způsobená nezdravým a častým stravováním) je jen projev nějakého problému ve Vás, takže spíš hledejte příčinu než následek.

Tyto dny můžou být pro někoho těžké, pro mě jsou velmi. Odpovědi na mé otázky jsou v předchozích řádkách... děkuji, že mohu občas nahlédnout do zápisků své Duše a děkuji Rafeyllee za její láskyplná slova. S láskou Anamel

čtvrtek 5. ledna 2012

5. 1. 2012 - Poselství ze Světla



Nezáleží na tom, kdo jsme, co jsme a kde jsme. Záleží pouze na spojení s naším vnitřním záměrem, na Pravdě a Lásce v nás. Vaše duše má přesné instrukce a pokud Vám není dobře, je to jen znamení, že se blíží poznání, buďte bdělí, vnímejte znamení, sledujte své myšlenky, akceptujte i ty bláznivé nápady (neboť ty jsou často ty nejskutečnější, stejně jako báje a pohádky ve Vašem světě, v nichž symboly a podobenství odkazují na pravou skutečnost). Odvaha je odpovědí na všechny Vaše otázky.

Toto je Váš svět, tak jste si to vybrali. Je lepší než ten, ve kterém jste žili v nevědomosti. Tento život má jasná pravidla a stačí se naučit podle nich hrát. Už si přestaňte stěžovat a odhalte tajemství lidského života. Myslete pozitivně! Tvořte svou skutečnost! Poslouchejte své Srdce! Neničte své tělo! Otevřete se přijímání, milujte sami sebe, vše kolem i každou situaci, které musíte čelit. Ať jednou nemusí Vaše duše litovat promarnění této NÁDHERNÉ příležitosti. Vím, že je to těžké, vím, že je to mnohdy bolavé, ale vždy je to pro Vaše dobro a pro dobro všech.

Jsme silné nádherné duše a bůh nás miluje, milujte sami sebe tak, jak vás přijímá Jednota. Bez podmínek, bez výčitek, bez předsudků, beze strachu, bez očekávání. Žijte v přítomném okamžiku, neboť zde není utrpení, zde se zhmotňují Vaše přání… Prožívejte svou vášeň, je to dar lidstvu. Neplačte, že máte závoj přes oči. Oči zavřete a oddávejte se vůním, tónům, rytmům, přáním a vášním. Žijte v Pravdě. Žijte Lásku. Nezáleží na tom, kdo jste byli a kým budete, důležité je jen to, Kým jste nyní. Anamel a kol.