S každou změnou v mém životě přišly pochybnosti o sobě sama. Teď si uvědomuji, že ta nevíra v sebe odnikud nepřicházela, byla tu vždy, s každou životní změnou jsem jen měla možnost ji více a více vnímat.
Propadla jsem se do chaosu a ztratila veškerou půdu pod nohama, která byla iluzorně vytvořena do obrazu života - přátelé, láska, rodina, domov, práce - to vše ztratilo svou původní strukturu. Největší bitvy se odehrávají v našem nitru, největší bouře a vlny jsou v nás samých.
Ačkoliv navenek se zdá vše přirozené a poměrně klidné, jsem zmítána ve stavech od absolutní vděčnosti za svou existenci, prchavých okamžiků schopnosti bezpodmínečně milovat přes vědomí své prozatímní neschopnosti zbavit se některých strachů a projevů ega, přes stavy pochybností a nedůvěry v běh událostí až po extrémní stavy, kdy nic nedává smysl - všechna dobrodružství se odehrávají v mé hlavě a zároveň se musím naučit důvěřovat, že nic není špatně, odskakuje-li mi vědomí neustále do jiných časů, rovin a světů, pak to tak prostě je, mysl je tvořivá, fantazie tvoří, prožívá. A tak to je - to vše jsem já a zároveň nejsem. Iluze, zkušenost, tvorba, ničení...
Iluze není dobrá či špatná. Je to prostředek. Přijímám, že se potácím z iluze do iluze - znamená to, že se ponořuji do hlubin svého
podvědomí a hledám tam své vnuknutí. Hledám tam kuličku strachu, která mne odtamtud
otravuje a omezuje. Až ji najdu a prožiju, uvolní se nakumulovaná negativní
energie, která způsobila, že jsem upadla do iluze, kruh se uzavírá a
vycházím ze zkušenosti posilněná, a svobodnější.
Všechno v mém životě se rozmělnilo, přestalo fungovat, jak fungovalo doposud, tempo a pracovní styl se proměnily, moje potřeba sebeoběti pro své bližní zmizela - najednou jsem si připadala pro společnost bezcenná. Namísto detailní analytické práce byla možná jen "povrchní" intuitivní činnost. A výsledek - najednou z mých aktivit začaly odpadávat věci, které jednoduše potřeba nebyly, detaily, které nikdo nepotřeboval, jen moje vlastní ego či strach, najednou to intuitivní se stalo důležitější, funkčnější a hodnotnější než analytické. A kdykoliv se objeví někdo, komu se to nelíbí, je to pro mne zpráva, co jsem ještě nepřijala a kde mám oslabenou hranici přijetí sebe sama.
Teď chápu, že jsem potřebovala zbořit vše, co jsem postavila na základě nevědomé motivace být vážená, potřebná, neopouštěná, ukázat rodičům a lidem, kteří mi ublížili - tady jsem, a mám cenu - podívejte - manažerka, politička, samaritánka. Sebe sama naleznu, až nebudu hledat. Nyní už nemá mé ego k dispozici žádnou útěchu respektem zvenčí - postavená sama před sebe miluji být Ničím, protože mě to nutí vidět a napravovat skutečný vztah k sobě a začít stavět svět kolem mne na základě mé vnitřní podstaty, a tak být Vším.
Anamel, v bolesti i radosti znovunalézaná Podstata
Jsem fénix ve vodě / Jsem ryba, co se naučila létat
A vždy jsem byla dcerou / Ale peří je určeno pro oblohu
Takže si přeju, přeju si dál / Aby přišlo nějaké vzrušení
Prostě bych raději žila v chaosu / Než ležela na ostré hraně tohoto nože
S každou malou pohromou / Nechám vždy vodu
Aby mě vzala na nějaké opravdové místo
Protože říkají, že domov je tam, kde je vaše srdce vryté do kamene
Tam, kam jdete, když jste osamělí / Je místo, kde necháváš odpočinout kostem
Není to jen tam, kde položíš hlavu / Není to jen tam, kde si uděláš postel
Dokud budeme spolu, je důležité, kam půjdeme? / Domů... / Domů...
Takže když jsem připravená být odvážnější / A mé rány už vyléčil čas
Spokojenost bude ležet na mých ramenou / A já pohřbím svou budoucnost za sebou
Vždy si tě budu držet blízko sebe / Vždy budeš v mé mysli
Ale je tu zář ve stínech / A já nebudu vědět, dokud to nezkusím
Žádné komentáře:
Okomentovat