 |
| Sweet insomnia by Tamara Will |
Abychom mohli vůli a sílu aktivovat, musíme přijít na to,
kde jsme ji v životě deaktivovali. Protože každý z nás si vzpomene na
dobu, kdy s tím neměl žádný problém. Možná ta vůle a síla nebyla
taková, jak jsme si ji představovali, ale byla tam – a na tom se dá začít
stavět. Dá se stavět i na okamžicích, kdy jsme tak zapáleni pro věc, že nás ani nenapadne o vůli a vnitřní síle přemýšlet.
Jak takové hledání ztraceného může vypadat - ukážu na svém příběhu. Aneb jak se vyhrabat z vlastní neschopnosti akce? Mě se tato neschopnost projevila v pracovní oblasti, já neměla problém se stěhovat, vyrazit do exotických dávek, být akční v jakémkoliv životním poli, ale práce nebo podílení se na komunitním životě? Tam to prostě drhlo... tam jsem se totiž už dost ostře spálila... Já sama do života vykročila s dosti nekultivovanou
jangovou částí osobnosti. Stačí se podívat na své mužské předky a může nám být
jasné, co jsme dostali do vínku za vnitřní muže. Máme je tam, nepopřeme to. Ale
to neznamená, že s tím nemůžeme něco udělat. Není to danost, predestinovanost. Stačí přestat vychovávat a posuzovat své
rodiče a začít pracovat s tím hlasem uvnitř nás - náš názor na naše rodiče nám ukazuje cestu. Stačí věci začít dělat jinak a dokázat tomu hlasu, že to jde.
Své otce si nosíme s sebou, ... jakoby ten můj stál neustále nade mnou a říkal: „Dobré výsledky jsou samozřejmé. Úspěch
je výsledkem dřiny. Neztrácej čas tím, že někoho žádáš o pomoc, raději si
udělej všechno sama, je to rychlejší. Pracovat se musí. Život je boj. Kdyby
odpočívali všichni, jak by ten svět vypadal.“ I můj otec od mého dětství své
postoje samozřejmě značně změnil, ale pořád je nositelem oné pro mě nekultivované maskulinní energie tolik typické pro současnou patriarchální dobu
– zaměření na přežití, boj a vývoj. Intuice? Nula. Odpočinek? Jen nutný pro zotavení se na další boj.
Ten případ ztracení mé vůle a síly je jako malý příběh
uvnitř mne. Má vnitřní žena neměla predispozice tenhle boj a vývoj přežít, představuji
si své tři roky sociální a projektové práce jako dlouhý běh, kdy se má vnitřní
žena snažila ze začátku pronést nějaký návrh, jak věci zjednodušit, zlehčit,
vnést do toho více radosti, ... nikdy neslyšená se pak už snažila jen držet krok, až únavou padla, ... a tak jí můj vnitřní muž čapl za ruku, možná i za vlasy a táhl jí, div ji po
zemi za sebou nevláčel. Takže není divu, že se rovnováha v mém těle i v životě tak nějak rozpadla a já jsem téměř ze dne na den se vším tím bojem
a vývojem sekla, abych celých 15 měsíců vyživovala tuhle zrazenou ženu, která
byla po onom šíleném běhu na pokraji existence. V této době se mě při slově „disciplína“
nebo „zatnout zuby a překonat se“ zmocňovaly záchvaty paniky. Doslova! To pochopil i ten
muž a odklidil se raději ze scény. Takže ke zradě se přidaly ještě pocity
opuštění směřované ke všem mužům světa :) „Já chudinka žena, životem ubitá, opuštěná, neschopná se postavit na vlastní nohy…“
Na oplátku jsem mužskou energii v sobě odmítla. V pořádku, bylo to součást procesu, cokoliv jen trochu mužského se mnou nerezonovalo, žádná práce, akce, dokonce ani zpěváky jsem poslouchat nemohla. Kdykoliv se snažil ten můj vnitřní „hrdina“ přijít s nějakým podnětem, jak
dát věci v našem životě do rovnováhy, křivdila jsem mu, že zas chce „běžet“.
Myslela jsem si, že dokážu v tomhle světě fungovat bez mužské energie, ale
svět mně dal takové lekce, aby mě přesvědčil, že je to nemožné, ba životu
nebezpečné, protože mužská energie obsahuje i zdravé hranice a jakousi pradávnou spravedlnost a moudrost králů a šamanů, jíž zatím vůbec nerozumím, ale už jí trochu cítím.
Jenže nejdřív musely všechny emoce ven, takže poslední týden byl
tedy vskutku šílený. Dovolila jsem všemu, aby přišlo a prošlo. A odešlo.
A co s tím teď? Má vnitřní žena je nyní vyživená, jistá
sama sebou a svou intuicí. Ví, že do starých kolejí už se nevrátí, je
připravená o(d)pustit minulost a zkusit to znovu. Můj vnitřní muž zatím sedí
venku před domem a čeká na rozsudek, neví, že žena už je unavená z vlastních
soudů a že touží po spolupráci, protože ví, že každý je znalec na svou oblast,
a tak by měli jeden druhému naslouchat. A to je myslím správný výchozí bod pro
zdravé vyvážení energií ve mně.
Teď ještě začít s malými věcmi, abychom si ozkoušeli
vzájemnou důvěru a zda jsme schopni fungovat jinak než v minulosti. Já navrhla, že se
budu učit disciplíně a můj vnitřní muž se bude snažit naslouchat mé intuici.
Dokonalý pár, lovestory hadr :)
Už máme za sebou týdenní ozdravnou kůru, při které jsme
změnili jídelníček (ano - musela jsem opravdu "zatnout zuby" a vyřadit ze svého dne kávu a zákusky). Vydělali jsme si nějaké koruny brigádou na zahradě a mytím oken. Chodíme po úřadech a snažíme se zachránit kaštanovou alej v naší ulici.
Autor článku: Jana Anamel Mráčková
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
- Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Žádné komentáře:
Okomentovat