neděle 27. července 2014

E-SHOP a TOULKY PO ŠUMAVĚ A DÁL

Když máme to novoluní, dovolte mi Vám představit mé několikatýdenní "miminko", které je jasným důkazem anamelího okázalého v-pádu do hmoty - můj e-shop. Boží! Tleskejme hurá! A proč? Jestli se ten svět kolem promění v cosi jiného, hodlám si to, co aktuální struktura Životu nabízí, ještě pořádně a parádně užít, po svém ;) Nač čekat a vzdychat "už tam budem?". Tohle je pro mě něco nového, a tak mě to dost baví - aspoň do té doby, než se naučím, co potřebuju - a o tom život je, pak půjdu zas dál (a já přesně vím, které své stíny či slabé stránky tímto překonávám). Tedy tu: E-shop Liveinspirit - hodnoty a vize. A tady E-shop Liveinspirit - Na vlastní kůži ozkoušeno je má zatím skromná nabídka - časem hodlám zájemcům zprostředkovat vše, co já sama miluju a z-bož-ňuju jako třeba knihy, menstruační kalíšky ááátááákdááále <3 

Na minulý víkend jsem vyhlásila anamelí toulání po lesích a loukách. Někteří z Vás se ozvali, že se jim termín nehodí - a pro ty mám výbornou zprávu, že to rozhodně nebylo naposledy!

Nakonec dorazil jeden hrdina, který dorazil bez jakýchkoliv cestovatelských zkušeností a přes hlasy bližních zrazující ho, že je to bláznovství jet na víkend ze Slovenska k úplně neznámé holce, která je navíc asi šílená :)) Nechť je inspirací nám všem. 

Přežil toho mnoho (např. svoje první stopování a spaní pod stanem nebo to, že jsem zapomněla lžičky a večeři jsme museli jíst rukama, že jsem ho nechala jít několik kilometrů samotného, dvakrát! Jednou protože osamocené putování považuju za velmi přínosné pro sebepoznání, podruhé - protože mě přepadla ponorka a lezl mi už na nervy :), vyžádal si anamelí styl "pojďme rýpat do hoven", a tak jsme se dostali k opravdu ožehavým tématům a nakonec jsme našli jádro všeho, pro co si mladý cestovatel přijel, a poslední noc jsme prokecali, jak kdybychom byli dlouholetí přátelé. Palec nahoru a klobouk dolů za tu odvahu a rozhodnutí pro změnu!

CESTOVNÍ MENU - AKTUÁLNÍ PLÁNY CEST - NABÍDKA

Zde je souhrn mých plánů, kdyby Vás něco z toho zajímalo, napište mi na anamel.web@gmail.com, co se týče financí - u své práce to řeším většinou individuální domluvou - prostě aby všichni byli spokojený. Aby někdo neměl pocit, že platí něco, co nechce, a abych se já cítila dostatečně oceněná, jedině tak může společný čas být pří-jemný.

SRPEN - NA CHALUPĚ
Pro celý srpen platí nabídka pokoje na chalupě ve Veřechově. Vhodné pro ty, kteří potřebují vystoupit ze stereotypu, strávit nějaký čas sami se sebou a získat širší perspektivu, co se vlastního života týče - z vlastní zkušenosti vím, že někdy se potřebujeme vzdálit, abychom se mohli přiblížit. Ovšem chalupu nabízím i k prázdninovému odpočinku s přáteli, rodinou. K dispozici je vybavená kuchyň i koupelna (takže můžete zapomenout i ručníky a hygienické prostředky, jen kartáček Vám asi nepůjčím:). Vařit můžete na kamnech (mají i troubu) nebo jednoplotýnkovém vařiči. Do vesnice jezdí autobus, je tam miniobchod. Dva kilometry je kravín s mlékomatem. Pět kilometrů jsou Horažďovice (obchody, markety, bazén, muzeum, kavárny). Dvorek na ranní a večerní posedávání. Louky a lesy nádhera. Houby rostou. Výlety poradím. Dáme občas nějaký čaj a poklábosíme, když budete chtít. Cenu  za ubytování domluvíme podle délky pobytu, počtu lidí ku spokojenosti všech. Fotky dodám zájemcům.

PRŮVODCE PO ŠUMAVĚ (NEJBLIŽŠÍ AKCE 8.-10. 8.)
Nabízím možnost dvoudenního toulání se po Šumavě s přespáním ve stanu či pod širým nebem, vybavení půjčím. Přesuny po Šumavě mým autem a samozřejmě pěšky - některé úseky spolu, jiné každý sám, ale žádná fyzická odíračka, na to ani já nejsem. Stravu mohu nabídnout vege. Cena závisí na počtu lidí, kapacita 3 lidé. Nejlepší jsou tři lidé, kteří se neznají (mohu Vás spojit, když se shodnete na termínech), naši bližní nás většinou tahají zpět do našich masek a pohodlí, před neznámými lidmi totiž spíše dáme prostor našim autentickým individualitám. Když si přečtete odstavec výše o šumavských toulkách, můžete si udělat představu, jaké by to mohlo být :)

DRUHÁ POLOVINA SRPNA - ALPY, DOLOMITY
Nabízím cestování po anamelím stylu (hory - spíše pohodově, i když do kopce je to dost, to je jasný :), kávičky, spaní pod širákem, koupání, povalování se...) - cca 6 dní, Alpy, Dolomity. Když pojedou se mnou tři lidé - mohla by být cena kolem 5 tisíc vč. dopravy, částečně společného stravování (asi snídaně, večeře - to je na cestách takové nejstabilnější, přes den je stravování "jak se zadaří") a případného zapůjčení vybavení, které Vám bude chybět pro tento způsob cestování (když ho budu mít). Když si přečtete odstavec výše o šumavských toulkách, můžete si udělat představu, jaké by to mohlo být :)

KONEC SRPNA, ZÁŘÍ - SVATOJAKUBSKÁ POUŤ
Ráda bych se po divokém létě zklidnila několikadenním putováním. Proto pokud někdo z Vás přemýšlel o camino de Santiago a zatím se nerozhoupal, mohu nabídnout, že Vám pomůžu s přípravou na základě svých zkušeností (sbalení, fyzická příprava, plány), pomůžu vybrat trasu šitou na Vás, najít dobrou a levnou dopravu do Španělska a zpět a v případě zájmu pojedu s Vámi a první týden budeme putovat spolu (přes den ale každý zvlášť a večer posdílíme), po týdnu už budete zkušení a sebevědomí poutníci, a i když to možná teď nevypadá, zvládnete celou pouť sami, nebo se můžete vrátit do ČR se mnou a další úsek jít třeba příští rok (záleží na čase). Dle mého je ideální strávit na cestě 21 dní, ale ne každý si to může a chce dovolit. Cena opět dle domluvy (buď jen za přípravu a pak vyletíte jako ptáčci sami z hnízda, nebo i za doprovod/průvodce)

PODZIM - TENERIFE, KANÁRSKÉ OSTROVY
To je sice hudba zatím (lehce) vzdálené budoucnosti, ale v září a říjnu bych ráda vzala dva tři lidí na mé oblíbené Tenerife. Vzhledem k cenám za obdobné cesty - ať už turistické nebo duchovní (i když ne každý asi nabízí spaní ve stanu) se nemusíte bát, že by má nabídka byla drahá :)))

Co se týče cestování - krom mnoha svých individuálních cest tzv. nadivoko jsem skoro 10 let jezdila každý měsíc na výlety po ČR s pubertální mládeží, takže takové cestování zorganizovat zvládnu v pohodě (přizpůsobit se Vaší fyzičce, potřebám atd.), ale rozhodně nejsem žádný bejbysitr, který bude vláčet břemeno Života za Vás, tedy když cestujete se mnou, tak na vlastní zodpovědnost, vždy budete mít volbu, jak den proběhne, stačí vyjádřit své pocity a přání. Na Vás bude záležet také to, jakým způsobem spolu budeme pobývat (mám k dispozici mnoho módů podle toho, co Vaše duše potřebuje, na ega příliš ohled neberu :)

Tak buen camino, dálky volají, stejně jako naše duše, která touží po dobro-družství.


-----------
Doplnění - tu je zpětná vazba mého spolucestovatele :))) "Z mojej strany samozrejme spokojnost, ibaze ja som z pohladu vecsiny dnesnych ludi v mnohych oblastiach cvok. Co iny riesia, ja vecsinou neriesim. Co prevaznu cast ludi zaujima(aspon tych v mojom okoli), mna vecsinou nie. V hudbe si rad vypocujem skladby snad od 60. rokov az po sucasnost a podobne siroke hranice toho co znesiem alebo co mam rad mam vo vecsine oblasti. Takze moja objektivna recenzia by vyzerala asi tak, ze hlavu si mi neutrhla, ujmu na zdravi som neutrpel-skorej naopak, pocasie bolo fajn a priroda aj ubytovanie tak isto super :D. Takmer vsetko ostatne povazujem za subjektivne a ja som bol spokojny po vsetkych strankach. Ale kedze ja som nic neocakaval (aspon v mysly nie), nemohol som byt v podstate sklamany a z vyletu som si odniesol to, co som sa prave potreboval naucit a s tym som aj na zaklade vnutorneho pocitu na tu cestu impulzivne isiel. Ake by boli reakcie inych ludi vsak netusim. Moja skusenost bola urcite pozitivna. Avsak ked niekto nieco konkretne ocakava, lahko sa moze stat, ze sa v niecom sklame, ak nieco nejde smerom, ktory cakal."

Autor článku: Jana Mráčková, Anamel 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.

středa 16. července 2014

Pošumavské toulky


Na chalupě ve Veřechově jsou 2 místnosti a kuchyň + sociální zázemí. Vaří se na kamnech, je tam i vařič, ale to je nuda :) Chalupa má dvůr, který obývá ohař a kočky. Program víkendu uzpůsobíme podle toho, jaké duše toulky přivolají a kolik nás bude. V pátek příjezd kdykoliv po 12. hod. Pokud přijedete autobusem či vlakem do Horažďovic, vyzvednu Vás autem.

Co se týče nabídky pobytu během příštího týdne, já budu na chalupě se starat o zvěř, takže nabízím možnost, protože sama jsem něco obdobného často sháněla - kapacita jsou dva lidé (každý tak bude mít jeden pokoj), pokud ale chcete přijet s někým (dětmi, kamarády), je to možné, vše je o domluvě.

Těším se na nové duše, věřím, že volání uslyší ti, pro něž je určeno. Na viděnou.

Autor článku: Jana Mráčková, Anamel 


Nebylo dole a nebylo nahoře...

A nebylo hranic. A nebylo stran. Nebylo dole a nebylo nahoře. Byla jen láska. A vše bylo tak jasné, každé zrnko prachu z té nebeské nádhery bylo dokonalou fraktální symfonií. Bože, ta hudba... byla ve všem. Byl to pocit. Já jsem byla ten pocit. Domov. Já nekonečnost. A neměla jsem hranic...



Autor článku: Jana Mráčková, Anamel 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky

POZOR - ZMĚNA - ZRUŠEN ÚČET U ČESKÉ SPOŘITELNY, SVÉ PŘÍSPĚVKY POSÍLEJTE NA FIO ÚČET:
  • Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
  • Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 

pátek 11. července 2014

Ve světě racionálů se osvobození blázni potřebují každý den vracet ke své vnitřní pravdě

Před pár lety jsem každý měsíc dělala jazykovou korekturu místnímu plátku, do něhož často přispívali lidé, kteří toho v životě moc nenapsali. Byly oblasti, kde lidé určité pravidlo ignorovali tak pravidelně, že se z pravopisné chyby stalo nepravopisné pravidlo. Přesto, že jsem pravidla psaného jazyka znala velmi dobře, stejně jsem chvíli co chvíli znovu a znovu kontrolovala příručku, zda se náhodou nemýlím já a oni mají pravdu. Bylo to až směšné. Vždycky jsem se ujistila, a když jsem pak 100x narazila na stejný problém, znovu jsem si to musela pro sebe potvrdit, přesto že jsem věděla, co v knize najdu. Taková drobná obsesivní porucha. Tisíckrát opakovaná lež se nám časem může začít iluzorně jevit jako pravda... re-klamy.

Mám pocit, že stejně tak to mám s univerzálními zákony, které drží tento vesmír pohromadě. Vnitřně cítím, co je správné (co je v souladu s celkem) a zároveň vidím denně tisíc poruch jednoty celku. Ano, byla to dobrá hra na negramoty, ale stačilo! A tak jsem možná i na úrovni duše takovým korektorem, který upozorňuje na zádrhele, které kazí plynulost čtení. Jistě - já nemám patent na pravdu, každý má právo na svou realitu, každopádně jsem člověkem, jehož postřehy si vždycky ráda vyslechnu :) A s radostí se každý den znovu a znovu podívám do své příručky, do svého srdce, abych si byla vždy jistá, že nevycházím z nějaké své vlastní strnulosti a slepé víry ve svůj názor, nýbrž z čistého proudu lásky existence.

Je přirozené, že si lidé určitá pravidla pro psaní (a tedy i pro život, mluvíme-li symbolicky) nemohou zapamatovat - protože nemají v dnešní době smysl. Mluvený jazyk se vyvinul a sám sebe koriguje do nových tvarů a pravidel. Dřív tato pravidla smysl měla - aby bylo vůbec možné správně porozumět psanému textu, ale dneska staročesky asi nikdo nemluví :) Jo, byly to krásné časy (viz obrázek - vtip z oboru), kdy jsem svým výzkumem jazyka bojovala s větrnými mlýny rigidních jazykovědců. 

Tahle vzpomínka mi pomohla pochopit, proč občas znejistím, když počet skeptiků kolem mě dosáhne určitého levelu. Abych si znovu ujistila své hodnoty, abych si znovu zkontrolovala, že takto, jak žiju, jsem šťastná. A že jsem šťastná - že to jen nepředstírám z důvodu, že bych chtěla být šťastná. Znovu si potvrdit, že optimismus není nemoc, která potřebuje být léčena. Nic víc, nic míň. Tváří v tvář stovce opicím, neuvěřila by žirafa, že je taky opicí? Jistě - opičí hlas máme v sobě všichni, jinak bychom opici vůbec nemohli ve vnějším světě rozpotkat - nevěděli bychom, že je to opice, ale to neznamená, že jsme opicí. A tímto se omlouvám opicím a žirafám, že jsem je využila ke svému symbolickému přirovnání lidské komplikovanosti :)))

Anamel, tanečnice ve světě plechových robotů...

... a tímto děkuji plechovým robotům, že díky jejich šroubovitosti mohu vidět svou ladnost v té podobě, v jaké je má představa o ladnosti.


Autor článku: Jana Mráčková, Anamel 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky

POZOR - ZMĚNA - ZRUŠEN ÚČET U ČESKÉ SPOŘITELNY, SVÉ PŘÍSPĚVKY POSÍLEJTE NA FIO ÚČET:
  • Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
  • Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 

pondělí 7. července 2014

Hrdinové, co se vydali na dno a zase vzhůru. Ti, jenž lžičkami odhazují laviny...

Na začátku stálo rozhodnutí - bože, chci mít znova odvahu snít...

Bylo děsivé, opravdu strašidelné, když jsem sama sobě před pár lety položila otázku: "Jano, co tě opravdu baví, co skutečně chceš ve svém životě zažívat, co ti dělá radost? Nemyslím tím to, co by ti MĚLO dělat radost." A uvnitř mě bylo ticho. Hrobové ticho... Byla jsem čerstvě bez práce, bez partnera a bez přátel, protože když jsem začala ztrácet svou falešnou sociální osobnost a přestávala hrát na trpitelství, už jsem pro ně nebyla zajímavá, ba naopak - stala jsem se nebezpečnou pro jejich iluze a jistoty. Sama jsem se od té doby na své cestě párkrát zamotala, ale to jen proto, že to zamotání již dávno bylo součástí mě a uzlíky potřebovaly být rozmotány.

Pokud svou energii věnujeme situacím a lidem, kteří nás vysávají, nebo protože je z nějakého sociálního pohledu vhodné se jim věnovat, pak namísto prýštícího zářivého zdroje vlastní extatické existence nalezneme pouze poušť a v ní téměř vyschlou studnu. Já vím, jak ta poušť vypadá, sama jsem tam pár let žíznila, takže vím, jak je těžké začít, ale každá cesta na vrchol začíná prvním krokem a skládá se s tisíců malých posunů. 

Někde během svého života jsem přijala "pravdu", že za své potřeby a touhy bych se měla stydět a že mé sny a vize krásnějšího světa jsou pošetilé.

Ono to na začátku je frustrující a velmi depresivní – připustit si ten propastný rozdíl mezi tím, kde jsme a jak vzdálené jsou naše sny - byť tím snem na začátku je pouhý sen vůbec mít nějaký ten sen, který by vycházet z hloubky nás samotných. My jsme často tak ubiti přežíváním, že na snění a touhy nezbývá energie - a přitom tak se tvoří tento svět, vše bylo dříve jen snem v něčí mysli. 

Každá cesta lze rozdělit na úseky a pak se radovat z dosažených mezicílů, to člověku dodá sebevědomí ohledně vlastních schopností – a to roste a sílí. Takže možná jsme na začátku neměli schopnosti svých snů dosáhnout, ale během cesty je bezpochyby získáme. 

Někdy se ale tak motáme v kruhu, že nevíme, jak z něj ven, i naše myšlenky se točí dokolečka – a když myslíme pořád stejně, žádný nový nápad nás neosvítí. Mně pomohlo začít dělat věci drobně jinak. Posunout nábytek v pokoji. Jít do práce jinou cestou. Místo do kanceláře si vzít práci do kavárny. Bylo to jako brodit se v bahně, byla jsem tak strašně unavená o těch změnách vůbec přemýšlet, natož je provádět. 

Mému snu být svobodná a prožívat život s nadšením předcházelo tisíce takových drobných změn. Z pohledu skeptika - směšných změn. Byla jsem zavalená lavinou a měla jsem jenom lžičku ke svému vysvobození. A tak jsem odhazovala lžičku po lžičce a jak časem přišlo jaro - pomohlo mi roztát... ale nikdy jsem se nemohla spoléhat jen na jaro, protože jsem nevěděla, jestli přijde. A možná přišlo právě proto, že jsem ho svým urputným odhazováním sněhu pozvala...

A je přede mnou mnoho dalších tisíc lžiček sněhu, to není hrozivá představa, když si člověk uvědomí, že každé vystoupení z komfortní zóny je jako pohár chladné vody v horkém dni.


Velká změna nastane, když namísto hledání důkazů a příběhů – proč to nejde, zaměříme pozornost na ty, kteří to dokázali. Když ovšem člověk nevěří sám sobě a změnu pro všechny možné strachy a ztrátu jistoty nechce, ani tisíc lidí ho nepřesvědčí, že je to možné. 

Dost dlouho jsem potkávala lidi, kteří mi přesvědčovali svým zúženým fokusem na svět, proč se mi to či ono nepodaří a co by bylo pro mě lepší. Oni byly jen hlasem mých vlastních pochyb. Tak dlouho jsem jim argumentovala, až jsem přemluvila vlastního vnitřního kritika, aby už konečně zmlkl a souhlasil, že to zkusíme, aby pak mohl říkat: „Vidíš, já ti to říkal.“ … no, nebudu Vám lhát - párkrát měl pravdu, úspěch je totiž součást mnoha neúspěchů. A teď už ten můj kritický hlas umí mlčet dlouhodobě – svým životem jako důkazem jsem ho totiž převálcovala, přeargumentovala. Jen občas přijde, aby mě poškádlil, popohnal, vytrhl ze začínající letargie...

Pokaždé, když jsem si sedla na prdel, měla jsem dvě možnosti, buď dál naštvaně sedět, nebo se znovu zvednout. Když jsem na zhruba 250. kilometru svatojakubské poutě měla už tak slabou nohu, tak jsem se šinula krok sum krok rychlostí 10 kilometrů za den, zatímco všichni kolem valili obrovskou rychlostí kupředu  k tomu vysněnému Santiagu - ale chápete? Šinula! Takže v tom byl pohyb. A jak jsem opírala o klacek v té snad nejhnusnější části camina, kde cesta vedla kamenito-písčitou pustinou pořád po rovince při hlavní silnici, kde se prášilo a slunce pálilo a mně docházela voda, cosi ve mně začalo vřískat radostí, že mám tu sílu to nevzdat.

Chvíli poté se objevila žena, která téměř nic neřekla, jen mi věnovala láhev vychlazené vody, kterou vytáhla ze svého termoobalu: „Já si za chvíli koupím další,“ a pokynula směrem k městu, které se nacházelo 8 kilometrů před námi a do kterého jsem já došla až za 5 hodin. A pak jsem si věnovala dva dny volna, protože jsem věděla, že když si dovolím zastavit, budu pak moci jít rychleji a radostněji. Už jsem si mohla dovolit zastavit, protože jsem si nejprve potřebovala dokázat, že se hnedka nevzdám.

A teprve po nedávných událostech mi došlo, jak moc jsem silná - protože jít životem, když máte dostatek energie, je jako mít zdravé zuby a moci plně pojídat ovoce života. Jakmile Vám ty zuby přestanou sloužit, najednou Vám dojde, jaké jste měli požehnání. Když nikdy nezažijete hlad, nedokážete poznat, že jste sytí. A to je celý smysl existence... 

Když přežijete zdánlivě nekonečná léta klinických depresí, schizofrenních stavů a maniodepresivních záchvatů, už to jen tak nevzdáte. Když Vás po mnoho let dennodenně bombardují depresivní myšlenky, že nic nemá smysl a týden co týden se dostáváte do stavů takové prázdnoty, že přemýšlíte, že to s tím životem vzdáte, dá Vám to ohromnou, OHROMNOU vůli k životu. 

A já už se nesnažím vysvětlovat druhým lidem, co je tou silou, která je tu se mnou od počátku a která mě žene vpřed, protože ti, kteří ji hledají, jí ve mne poznávají, a ti ostatní stejně neporozumí... Ta síla je Život sám.

Všechny konce a začátky...
Je vzhůru celou Noc, aby viděla Slunce.
Jsem vzhůru celou Noc, abych byl šťastný...
Došli jsme příliš daleko, abychom se vzdali toho, kým jsme...

Myslela jsem si, že jsem kvůli tomu slabá, že je se mnou něco špatně, styděla jsem se. Hrozně jsem se styděla. Dneska vidím, že právě díky tomu jsem silná. Protože i přesto všechno jsem každý den vstala z postele a zkusila to znovu, cihličku po cihličce zkoušela a odstraňovala vše, co mi bránilo ve výhledu na Slunce - a žila, přesto jsem žila víc, než mnoho lidí zvládne za celý svůj pozemský čas. A jo, trvalo to roky, temná noc duše plná stínů. A jo - občas se to vrátí, aby člověk nikdy nezapomněl, že je zde právě z důvodu té obrovské touhy po Životě. Ale jak říkám - dá se na to dívat jinak - ne jako na slabost - ale jako na hrdinství! Protože jdete na dno posbírat všechny své části, které se od Vaší duše oddělily a přijaly jako trest za své domnělé selhání utrpení a bezmoc - a pak se od toho dna odrazíte a pozvednete se zpět k vědomí soucitné existence... V tom pekle sebedestrukce se možná můžete na dlouhou dobu ztratit, ale ani očistec netrvá věčně...

Svoboda, nezávislost a nespoutanost - ta je výsledkem rozhodnutí, pro které musíte udělat vše, velkého překročení vlastního stínu a každodenní drobné práce, kdy se neustále snažíte být člověkem, kterého si budete moci vážit, protože když tak nežijeme, nemůžeme se přes pocit viny a studu nikdy skutečně radovat. Bez výmluv. A já vím, že jsem pořád jen na začátku. A tak pokorně skláním hlavu a dál odhazuju svoje lžičky sněhu, protože vím, že Slunce je v životě přítomno jenom tehdy, když si ho nenárokuju...


Autor článku: Jana Mráčková, Anamel 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky

POZOR - ZMĚNA - ZRUŠEN ÚČET U ČESKÉ SPOŘITELNY, SVÉ PŘÍSPĚVKY POSÍLEJTE NA FIO ÚČET:
  • Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
  • Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 

středa 2. července 2014

Soulfiction - malá velká moudra z PC her

Cítím, že tento žánr mého psaní se vyvíjí trochu jiným směrem než samotné Poselství, proto budu další příspěvky soul-fiction - příběhy duše publikovat už v samostatném blogu, který bude spíše takovou mou osobní zálibou. Není to zrovna mainstreamová záležitost, ale já stejně cítím potřebu o tom psát (když už se mi o tom zdá), asi z důvodu, že kdysi dávno jsem něco takového potřebovala číst.

Stejně jako novinky na Liveinspirit (který je více zaměřen na hmotnou stránku života, akci a vlastní aktivitu, využívání energetických cyklů pro vlastní evoluci atd.) můžete i Soulfiction sledovat v pravém sloupci nahoře, tam já si budu v klidu ulítávat do jiných světů :)

Počítačové hry mají obdobnou úlohu jako filmy - pomáhají odžívat emoce uložené v nejzazších koutech duše, která je součástí netušených světů, v nichž zároveň s touto hlavní realitou pobýváme, tvoříme (zastarale se tomu říká "minulé životy", tenhle pojem ale vymizí s poslední generací nyní žijících léčitelů, noví průvodci jej už používat nebudou, protože by se ve světle vědeckých a duchovních objevů akorát tak zesměšnili a zdiskreditovali.).

Hry nás učí o souvislostech a příběhové RPG člověka zavedou do zcela komplexních světů a jedinečných osudů - skutečnou hodnotu ovšem získávají až tehdy, dokážeme-li si jejich poselství přeložit pro své každodenní konání a neslouží nám jen jako únik z reality, která se z této perspektivy může jevit jako nezajímavá. Pak může být počítačová hra dalším zdrojem sebepoznání.

Final fantasy je kultovní záležitost a stejně jako James Cameron či Tolkien i tady tvůrci popisují jednu z realit velké skupiny duší. Jeden z prvních dílů je dokonce výslovně věnován těm, kteří jsou zde na Zemi a zároveň i v tomto paralelním umírajícím světě. Před deseti lety jsem to nechápala. Dnes je to jiné, vidím obrazce, které dávají dokonalý smysl, jenže to nelze dát do slov. Brány jsou otevřené a Pravda proudí do lidí všemi způsoby, a tak i tahle hra je nadupaná velkolepými odkazy - válka mezi bohyní Cosmos a bohem Chaos, který před staletími ukradl třináctou hodinu a způsobil tak počátek rozpadu, který se současnou dobou akceleruje. Co slovo, to perla... 

Jak jsem se dostala k počítačovým hrám? Před dvanácti lety jsem potkala dívku, která byla velmi specifická, ona Final Fantasy a mnoho dalšího prožívala doslova uvnitř sebe. Oni (protože v jednom těle bylo mnoho perspektiv vědomí spojených nejen se světem FF, ale mnoha dalšími) mi zůstali v srdci velmi hluboko zakořeněni. I když mi červík v mysli hlodal, nikdy jsem proti její realitě neprotestovala, ona to prožívala až na dřeň, takže pro ní to skutečnost byla. V jejích příbězích nebyla jediná nesrovnalost. A i kdyby - i my sami, když vyprávíme příběhy svého života, ne vždy jsme úplně přesní.

O víkendu se mi zdál další sen zobrazující příběh duše. Jestli mojí vlastní, tím už se nezabývám, protože tady už to nějak splývá s tím Vším. Když jsem včera hledala fotky k úplně jinému tématu, jedna fotografie mě zaujala, našla jsem si, že je z 13. Final Fantasy - Lightning returns. Pustila jsem si začátek sestřihů a celá úvodní zápletka odpovídá mému víkendovému snu. Legrační je (já nevím, jakým jiným slovem bych to popsala), že mnohé scény kopírují sny, které se mi v průběhu života zdály. Díky mé dávné kamarádce vím, že tahle zkušenost je nepřenositelná, tak proč o tom píšu? Protože byste to mohli vědět, protože byste mohli zůstat otevření dalším možnostem, ... protože nikdy totiž nevíte - kdy se takové věci začnou týkat Vás nebo někoho z Vašich bližních. 

Ovšemže je těžké si udržovat vědomí, že žijeme v dokonale naprogramovaném hologramu, když zima je tak chladná a hlad je tak reálný. 

Možná se bojíme, že když se tomu všemu otevřeme, ztratíme půdu pod nohama. Z vlastní zkušenosti můžu říct - že ano, ztratíme. Ale jen do doby, než ji znovu nalezneme.

"Svět se blíží ke konci, že ani Bůh nemůže zabránit Chaosu, aby nepozřel tento umírající prostor, může jen povznést duše a umístit je do světa nového. Mnoho lidí má díky zármutku své srdce v poutech, použiješ-li boží sílu, osvobodíš je a oni se budou moci zrodit v novém světě - a ta síla vzroste, bude živit strom života, který je základem životní síly tohoto světa, to ti dá více času a ty budeš moci zachránit další duše. Ptáš se - proč se snažit, když svět je na konci svých dní? Pokud sílu použiješ pouze pro sebe, Bůh to bude považovat jako tvé selhání. Duše, která zůstane neosvícená, bude ztracena ve věčnosti."

Mám takový pocit, že všichni jsme takový za-ochránci - jde o to dotknout se tolik srdcí, kolik jen jde - svým příkladem, přiloženou rukou k dílu. Fáze nějaké pýchy nebo oběti, duchovního ega, to vše už je díky bohu za námi. A možná tvrdě zní, že se tak trochu hraje na efektivitu - že některým prostě nelze pomoci, protože jsou jako černé díry požírající naší energii - příliš mnoho práce, málo účinku. Že je lepší inspirovat deset těch, kteří jsou ještě ochotni své srdce otevřít, než zachraňovat někoho, kdo má srdce schované pod obrovskou vrstvou ledu.

Z hlediska informačního charakteru (tedy množství informací donesených ke zdroji) jsou tato ledová srdce velkým přínosem, ale dál jejich cesta nepokračuje, je to slepá ulička, bod, ze kterého se vrací zpět automaticky ke zdroji. Tedy část těchto realit se od nás odpojuje a vrací se skrze prázdnotu do obnovy - a s ní i téměř všechny aspekty života, říkám téměř, protože někteří jsou z těchto myšlenkových světů povznášeny do stabilnějších realit, aby pokračovali dál ve vývoji a informačním sběru. Něco na způsob obrázku - berte s rezervou - prostě pro ukázku slepé evoluční linie.

Otázkou zůstává - kdo je ten Bůh a zda to celé není ještě mnohem mystičtější, než se může jevit, a zda člověk opravdu naslouchá boží vůli, nebo jen oddělenému bohu mysli - a zda i s touhle možností Stvořitel náhodou taky nepočítal? Na tom nezáleží, jen je dobré se na vše dívat z mnoha úhlů pohledu.

V roce 2012 jsem sepsala "svůj příběh", který trošku osvětluje multidimenzální bytí duše, později jsem ho ze stránek stáhla, protože lidé jsou stále příliš lapeni v hmotné realitě a bez ohledu na čistotu záměrů, otevřené vědomí čelí útočným křivdám, tak přikládám jen krátký úryvek pro ty, kterých se to týká (kdo by chtěl celý text, může mi napsat email nebo žádost skrze formulář vlevo nahoře): 

V šestnácti se mi začaly vracet sny, díky nimž jsem si vzpomněla na "noční můry" z dětství. Dnes to vnímám, že mi bylo dáno prožít pár let normálním životem, byla to nejpoklidnější léta (ačkoliv si je příliš nepamatuju a nemám tam emoční zapojení - jako bych se dívala na film o někom neznámém). Tedy, pokud by se mne někdo zeptal na nejjasnější vzpomínky z dětství - budou to paradoxně mé noční můry. Říkala jsem tomu noční teror, dnes už vím, že má duše skrze své aspekty takto pracovala v mnohých světech, které by se mohly stát námětem sci-fi scénářů. Na gymplu se vše stupňovalo, najednou jsem se ráno od těch světů nemohla odpojit, jako bych byla zároveň tady i tam, pro mne to byly tehdy pořád jen sny, i když nějaké tušení tam bylo - vybavuje se mi okamžik, kdy říkám kamarádce, že musím spát i 12 hodin denně, protože mám v těch světech hodně práce, to mi bylo tak 16, a tak jsem chodila na trochu jiné "brigády" než moji spolužáci. 

Moje duše nese kvalitu rovnováhy, pravdy, což jsem vnášela do těchto nestabilních světů, za to jsem byla často pronásledována - některým energiím se dařilo proniknout až sem na Zem. Připomíná to trochu film Inception - práce na různých paralelních rovinách nebo cestování časem, jenže stejně tak už pak nevíte, která bije, když se Vám to vymkne z rukou. Setkávala jsem se tam s různými bytostmi - draci, upíři, viccani, zloději myšlenek, velmi vyspělá umělá inteligence.... Uměla jsem si představit orwellovský 1984 ještě dříve, než se mi Orwell dostal do ruky, poznala jsem pravidla světa, kde žijí upíři, o mnoho let dříve, než vznikly filmy jako Blade nebo Underworld.

Z tohoto důvodu vnímám transformaci jako úspěšnou. Po tisících bolestných nocí plných pronásledování a "slepování" nesoudružných částí vesmírů se i v těchto temných koutech univerza cosi proměňuje - skrze zkušenost Člověka a jeho objevování nových rozměrů Lásky. Vibrace lásky doletěla i do takových dálek, a i když s ní tyto bytosti neumí pracovat a je to pro ně až děsivé (nové a neznámé), začíná se nová epocha vesmírné zkušenosti..."


"Největší světlo vytváří nejtmavší stíny." Final Fantasy XIII, Lightning returns

"Dva přátelé, kteří se starají jeden o druhého - to je dost pro záchranu duše." FF XIII

Autor článku: Jana Mráčková, Anamel 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky

POZOR - ZMĚNA - ZRUŠEN ÚČET U ČESKÉ SPOŘITELNY, SVÉ PŘÍSPĚVKY POSÍLEJTE NA FIO ÚČET:
  • Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
  • Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 

úterý 1. července 2014

Štěstí


K tomu není co dodat. Na Liveinspirit jsem přidala nové zápisky z Deníku synchronicit - aneb ne-náhody tvořivé mysli, doporučuju především ten nejnovější - Kalamity Jane :) Aneb jak to vypadá, když je splašená Anamel v rukou andělů.

Autor článku: Jana Mráčková, Anamel 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky

POZOR - ZMĚNA - ZRUŠEN ÚČET U ČESKÉ SPOŘITELNY, SVÉ PŘÍSPĚVKY POSÍLEJTE NA FIO ÚČET:
  • Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
  • Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330